Když potřebuji povzbudit, vezmu si do ruky sošku Povzbuzení od Olbrama Zoubka, říká nevidomý fotograf a držitel Ceny Olgy Havlové

Václav Fanta se o svém onemocnění očí - retinopatii, dozvěděl ve dvaceti letech. Retinopatie je nezastavitelný degenerativní proces poškození sítnice.
I přes to si za svou profesi a celoživotní zálibu vybral fotografování. V šedesáti letech už o zrak přišel úplně. Cenu Olgy Havlové získal v roce 2016. Spoluzakládal Katolickou nadaci pro nevidomé, založil pěvecký sbor nevidomých Vokál klub a spolupracuje při tvorbě charitativních kalendářů. Jeho hmatová hra pro nevidomé Qardo je známá i daleko za hranicemi naší země.
Autorkou rozhovoru je Hana Strašáková
Rozhovor v plném znění si můžete poslechnout také formou nového podcastu S dobrou vůlí ve všech podcastových aplikacích nebo na webu Soundtier.com.
Nedávno jste oslovil 84. narozeniny. Co jste si přál?
Já jsem docela skromný člověk, takže jsem si přál hlavně pevné zdraví. Ale dostal jsem knihu Alchymista, tu jsem si moc přál. Měl jsem ji jen zvukovou, ale jak jsem z prostředí grafiky, tak si rád na ty věci sahám a prohlížím je hmatem.
Už jste si ji prolistoval celou?
Samozřejmě, už dvakrát. Mám z ní opravdu hroznou radost, je to dokonce ilustrované vydání.
Mluvíte o tom, že si rád prohlížíte věci. Ale být nevidomým fotografem, grafikem, to je oxymorón.
No, to je moje největší bolest, že už si nemůžu prohlížet fotografie, i když si je třeba vybavím. Takže když třeba chystám výstavu, musí mi s tím někdo pomoci, často moje dcera, která je taky...