Když vodící pejsek pracuje, nevšímejte si ho

Martina Izingová a Jolana Kropáčková potřebují ke svému životu vodící psy. Jolana má čtyřletou fenku labradorského retrívra Feminku, Martinu doprovází osmiletá fenka zlatého retrívra Bianca. Obě fenky pocházejí od Nadačního fondu Matylda.
"Do prvního roku jsou pejskové v tzv. předvýchově u klasických rodin, kdy se učí nečůrat doma, nekrást jídlo, chovat se slušně v MHD, v kině, v divadle, ve škole. Pak jdou ke cvičitelkám a další výcvik probíhá zhruba šest až devět měsíců. A od té doby už se začíná vybírat konkrétní žadatel. Zhruba po roce a půl přichází k majiteli," vysvětluje Martina.
"Vodící postroje jsou vyrobeny z pevného plastu, potaženého látkou. Pejsek ho má pod hrudníkem, přetáhne se přes hlavu a zapne pod předními tlapkami. Nad zády je vodič, kterého se držíme," popisuje Jolana. Když pes nepracuje, postroj mít nemusí. "Když jdu třeba s manželem, tak se držím za ruku a Feminka jde standardně na vodítku."
"Postroj je dost těsný, jsme díky tomu propojeni mezi sebou. Jak se pejsek pohybuje, dává najevo, že bude zatáčet, že se něčemu vyhýbá. Někteří psi ten postroj nesnesou, ale většinou to mají moc rádi. Sami do něj strkají hlavu, opravdu se na tu práci těší, protože ví, že dostanou spoustu pamlsků. My třeba říkáme povel šatičky a ona už se rve do postroje a těší se, že bude moci pracovat," dodává Martina. ...