Něco umět je v dnešní době k nezaplacení. A v tom to právě je. Pokud totiž chcete, aby vám za vaše znalosti zaplatili, musíte je umět taky prodat. A dneska "frčí" prodej online. Nebo jak by řekla naše mamka, inline. Má v tom chudák někdy zmatek. Ale rozhodně ví, že obě slova jsou dneska "in". Nebo "on"? No ale to odbíhám.
Já umím celkem slušně německy a zájemců o tento jazyk je naštěstí zatím ještě dost, ovšem když tak sleduju vývoj, trochu lituju, že neumím třeba čínsky, rusky nebo arabsky. No nic.
Takže žáčci by byli, ale jelikož nevidím, není pro mě dojíždění za nimi domů úplně snadné. A zvát je k nám se mi taky zrovna dvakrát nechce. To aby měl člověk pořád naklizíno. A navíc, copak já jsem někdy pořádně doma? A tak se zájemců o lekce němčiny hned na úvod ptám, jestli mají nějaký program pro online-komunikaci jako třeba Skype, stabilní připojení k internetu a zda by jim nevadilo, kdyby hodiny probíhaly online. Někdo na to slyší a někdo zase ne.
Teď je každopádně 17:56 a Limetka552 je online. Limetka píše: "Za 5 min jsem ready a můžeme začít."
Odepisuju, že OK a jdu si uvařit čaj. Pak si nasadím headset a rozvalím se ve své židli. Žákyni 7. ročníku ZŠ Limetce552 teče do bot, jelikož se blíží pololetí a němčina není právě její hobby. Zatímco čekám, až bude Limetka ready, myslím na její nohy. Tedy přesně řečeno, představuju si její boty - musí nosit dost velké, když jí tam mohlo natéct tolik, že v té němčině takhle plave. Než se ale dostanu od bot výš, už to ve sluchátkách vyzvání.
"Hallo, kannst du mich hören?" Začínám obligátní otázkou, jak mě Limetka slyší... "Ja, Herr Lehrer," říká na to rozpustile Limetka. Je nějaká rozjařená, konstatuji v duchu a přemýšlím, proč asi. A hned jsem doma - ich bin zu Hause, jak by jistě řekla Limetka, a jak by v tomto kontextu rozhodně neřekl žádný Němec, dneska přece psali z němčiny. Tak to ono to nejspíš dopadlo dobře, soudě podle Limetčina tónu. Ale pro jistotu vyzvídám:
"Na also, wie ist es heute bei der Schularbeit gegangen?" "Gut, sehr gut," zazní ze sluchátek. "Gut nebo sehr gut," zeptám se. Gut totiž v rakouském klasifikačním systému odpovídá našemu "chvalitebně", zatímco sehr gut je "výborně".
"Gut mit Minus," praví vítězoslavně Limetka... No Gott sei Dank, říkám si pro sebe a nahlas Limetku zahřeju několika německými superlativy. Kdyby to totiž byla koule (Kugel, jak by jistě řekla Limetka), začal bych vážně přemýšlet, jestli moje dovednosti virtuálního učitele nejsou náhodou taky jen virtuální. A pak už začne naše klasická online hodina.
Rozebírám s Limetkou německý text, který si měla do dneška přečíst a který si nejspíš opravdu četla, pilujeme na něm gramatiku a slovíčka, trénujeme různé obraty a já při tom s nohama na stole popíjím v teple domova čaj. Co při tom dělá Limetka netuším, ale myslím, že má plnou hlavu starostí se správným skloňováním.
Kromě Skypu ještě používám cloudovou aplikaci Dropbox a každá z mých "oveček" tu má nasdílený svůj chlíveček, který každé plním vydatným krmivem - tedy chci říct učivem v podobě nejrůznějších článků, textíků a gramatických pouček.
Dropbox se stará, aby vše bylo neustále aktuální a čerstvé. A co na tom, že jsem žádného ze svých žáčků nikdy neviděl. Kdybych za nimi chodil domů, nebylo by to s tím viděním z mé strany o nic lepší. A pokud jde o ně, můžu jim na přání zapnout kameru, i když si myslím, že na mně nic zvláštního ke koukání není.