Jdu po ránu do našeho malého obchůdku na venkově a na dlažbě před vchodem leží luxusní dámská napěchovaná peněženka. Opatrně peněženku zvednu a nahlédnu dovnitř, jsou tam nějaké peníze a doklady na jméno jedné staré protivné paní, ale kamarádky vedoucí prodejny.
Vejdu tedy do obchodu, pozdravím a rozpačitě odevzdávám nalezenou věc k pokladně. Jsou tam dvě ženy v nějakém důležitém hovoru a mne demonstrativně ignorují, ale při spatření plné peněženky zpozorní. Vedoucí prodejny peněženku pozná a okamžitě telefonuje její majitelce, ta však neodpovídá.
Ono je to svým způsobem zajímavé – jde se do obchodu pro chleba, na který se těžko vydělává, a na chodníku leží tolik peněz, že by se z toho dalo dlouho dobře žít. Nejen ve městě, ale i na venkově se dá občas něco zajímavého zažít....
Jsem člověk těžce sluchově postižený, v uším mám přístrojky na baterky, něco vypozoruji či odezírám, něco mi zůstane utajeno. Kdysi jsem žil ve městě v panelovém bytě, ale po ztrátě zaměstnání nebyly peníze na nájem a tak jsem zakoupil vybydlenou zdevastovanou chalupu na venkově. To, co jsem dal ve městě za bydlení měsíčně, mi nyní stačí ve staré chalupě na rok a nemusím obíhat sociální úřady.
Za zaměstnáním dojíždím do krajského města, dvě hodiny tam a dvě hodiny zpět, ale pracuji na zkrácený úvazek, takže to nějak zvládám. Samotná cesta jihočeskou krajinou za prací je svým způsobem dobrodružná a plná náhodných nečekaných setkání.
Občas mi zavibruje v kapse telefon mobil, ale přednost dávám internetu, neboť pro sluchově postiženého je tato technologie vhodnější. Mám u chalupy velkou zahradu a ve volných chvílích se věnuji zahradničení a bylinkám.
Své zahradnické úspěchy si fotografuji. Když se fotografie povede a je zajímavá, tak lze k ní stvořit text a zaslat to do redakce novin či časopisu. A ony ty foto mají občas nečekaný úspěch u mých sousedů. Například jsem napsal téma: „Mráz kopřivu nespálí“ a sousedovi panu Kopřivovi se to velice líbilo, neboť náš pan starosta se jmenuje Mráz.
Takže pomocí internetu posílám foto s článečky do různých redakcí, lidem se to líbí, tímto způsobem se mi podařilo získat nové zaměstnání jako zahradník i občas působím jako lektor pro nadšené zahrádkáře. U mne na chalupě není internet jen pro zábavu, ale občas jeho prostřednictvím naplním svoji peněženku v režimu soběstačného samofinancování.
Nedávno mne potkala ta starší protivná paní, jejíž peněženku jsem kdysi našel na dlažbě a potom odevzdal k pokladně prodejny. Měl jsem z toho strach, že si bude stěžovat, že z peněženky něco postrádá, ale ona se na mne usmála a říká: „Pane inženýre, velice děkuji za nalezení a odevzdání.“
Kámen obav mi spadl ze srdce a byl jsem rád, že ta paní dokázala mile komunikovat se sluchově postiženým. Ony ty peníze v peněžence jsou ještě stále důležité, ale pomocí vlastní poctivé práce i internetu lze nějak přežít a budovat dobré vztahy se sousedy. Život na venkově s internetem v chalupě s malou zahrádkou má své kouzlo a chce-li to někdo okusit, rád mu to umožním.