Když mě v mých čtyřiceti letech, v roce 2003 opustil sluch, řekly si mé práce, že to nestojí za to a opustily mě také. Ostatně komponovat hudbu, nebo ji provozovat, se bez sluchu nedá a dělat vedoucího na pracovišti také ne, takže se jim vůbec nedivím.
Naštěstí jsem v té době dělal již asi pět let u firmy, co se zabývala počítači, a nějaké dva roky vyráběl webové stránky. Práce u počítačové firmy mě sice opustila také, jelikož jsem nemohl docházet, nicméně práce doma na počítači mi zůstala a vrhl jsem se do ní naplno. Byla a je to většinou dobrovolnost, ale kdybych nedělal vůbec nic, asi bych brzy skončil u MUDr. Chocholouška.
Při výrobě a spravování webových prezentací v podstatě pracuji z domova již dávno před tím, než začal tento moderní způsob práce v České republice, takže jsem vlastně předběhl moderní trend.
Nejlepší je, když mi nějaký známý začne vysvětlovat výhody práce z domova přes internet a chlubit se, že takovou práci získal a jak má potom nad hlavou otazníky, když mu sdělím, že tak pracuji přes deset let.
A prima také je, když někdo trvá na osobním setkání, že si tam vše ohledně výroby webu povíme. Ačkoli vysvětluji, že neslyším a potřebuji sdělení napsat, je druhá strana často jaksi neoblomná a na osobním jednání trvá.
Mám sice v tabletu aplikaci na přepis on-line automatem, i živým přepisovatelem, ale všude není dostatečně rychlý internet, aby šla aplikace spustit. Navíc při osobním jednání bez počítače připojeného k internetu nejdou dávat odkazy a v tabletu nemám tolik položek v oblíbených, jako doma a musím potřebné hledat, což zdržuje. Druhé straně pak píšu, že je mnohem lepší, domluvit si podstatné přes e-mail, případně přes nějakého IM messengera, třeba přes Skype a osobní setkání pojmout jen ve stylu "zajdeme na pivo".
Druhá strana to však převážně bere na lehkou váhu a na tom, že mi vše důležité ohledně webu vysvětlí osobně, trvá. Když mi potom při jednání třeba dvě hodiny píše a za tu dobu probereme čtvrtinu toho, co se dá napsat z domova v jednom e-mailu, konečně uvěří a komunikujeme přes internet. To jsme na tom totiž stejně. Musím psát i já, místo abych jen pohodlně mluvil a psala pouze druhá strana.
Osobní jednání, kde pak neprobíráme důležité věci, se odehrává zcela jinak. Nezáleží už na přesnosti sdělení, jako při zadávání práce a když je dostatečný signál a on-line automat na přepis se splete, není to nijak na závadu, protože klábosíme například jen o tom, co právě čteme.