Několik ročníků dozadu jsem psal, jak mi mobil a internet pomáhá při mé „dřevěné“ noze. Nyní vám zasílám povídku
„Jak by mi mohl mobil a internet pomáhat při mém handicapu“.
Tentokrát ovšem není můj handicap v té mé „dřevěné“ noze jak si myslíte, ale je ve včelaření.
Ale od začátku. Onehdy jsem v televizi viděl tak zvanou „MEDNOU KRÁVU.“ Byla to krátká ukázka z pořadu „Malá Farma.“ Bylo tam více ukázek. Třeba jak pěstovat brambory na výšku. To již praktikuji nějaký rok a taky pěstuji cukety na stromech. To patří ovšem někam jinam.
Ale zpět k té medné krávě. Jak jsem pochopil, člověk se vrací k předkům a neplete se včelám do řemesla. Medná kráva je vlastně bedna. Teda jak říkali v pořadu, taková malá rakev. Ta představa se mi nelíbila a tak jsem si vzpomněl, že na půdě mám starý dřevěný vojenský kufr po dědovi. Jenže jak dále vysvětlili, svým příčným řezem rakev připomíná šestihran, který mají včely zakódován ve své mysli a ve kterém začíná jejich život. Domluvil jsem se se sousedem, který je zaměstnán v nedaleké rakvárně jako řidič, jezdící po celé republice. Prý by to šlo. Teda sehnat takový panelák pro včely. Pak by jen stačilo vložit přihrádky a udělat takovou malou bytovku.
No a napříč dát podle toho farmáře už jen nějaké klacíky, či latičky. Tak odpadají pracné a drahé rámečky do úlů. Prý si včelky na tom klacíku vybudují své medové plásty. Ty se pak dají konzumovat, teda přikusovat ke chlebu s máslem. Nakonec jsem takový plást u mého kamaráda včelaře ukrajoval nožem a ochutnával.
Kamarád včelař, hmm – chtěl jsem snížit svůj včelařský handicap a tak jsem mu onen pořad s mým nápadem vysvětlil. Kamarád pokyvoval hlavou, zasnil se a pravil. „Hle víš co??? Když od tohoto nápadu upustíš, budu tě až do konce života zdarma zásobovat medem. No a ten panelák si můžeš nechat pro sebe.“
Jelikož jsem člověk nezištnej, odmítl jsem jeho velkorysou nabídku. A tady se dostáváme „k jádru pudla“, teda k tomu, o čem je myšlenka této skoro diplomové práce. Uvažuju, že bych se za pomoci mého kamaráda začal věnovat, teda podle mého, již zastaralému včelařskému řemeslu. Ne doslova zastaralému, ale včelařskému řemeslu s moderní technologií. Tak jak bylo psáno v projektu „Lítá to vzduchem“ Mladou Frontou DNES, ze dne 12.7.2014.
„Je čas stočit med“, přijde mi SMS. Zapnu internet a díky přenosu z kamery se přesvědčím, že úl je opravdu plný medu. Monitorovacím systémem můžu snímat hmotnost úlu, teplotu uvnitř úlu a pomocí kamery sledovat provoz v úle. To jak včelky odlétají, přilétají, kolik přinášejí nektaru a jakou mají spotřebu medu. Budu si moci nastavit kalendář všech akcí, které budou pro mne zajímavé.
A toto se bude při každém spuštění internetu aktualizovat.
Na počítači se mi zobrazí právě kvetoucí rostliny a přijde mi e-mail, či SMS zpráva. „Proveď ošetření kyselinou mravenčí, rozestav lapače na vosy a sršně, umyj medárnu.“
Prostě, tak jak dříve chodilo v jednom filmu ženám – „vem si prášek.”