Napsat červenobílá je možná zábavné slovo, protože hned vidíte MHD, zábradlí,…
My HLUCHOSLEPÍ, co kamarádíme s ČERVENOBÍLOU hůlkou, jsme za ni rádi. Dokonce říkám, že je to NAŠE moje nejvěrnější kamarádka. Je viditelnější než hůlka bílá.Přesto se o mně povídá „ ŤUKALKA SE ZÁVOROU“, klidně ji zvedám, ať ji zhlédnou. Je vyhláškou ministerstva dopravy a spojů č. 30/100 schválená 10. ledna 2001 s účinností od 31. 1. 2001 jako speciální označení pro hluchoslepé osoby.
HLUCHOSLEPOTA, každý jiný rozměr vidění a slyšení, myslím tím zbytkový, tak bych nazvala „HLUCHOSEPOTA“, je to velmi závažné téma i prognóza pro zdravou populaci. Bylo by vhodné HLUCHOSLEPOTU nazývati až vážné téma pro všechny. Mám co dělat, abych přesvědčila i sama sebe, že se musím umět poprat s tímto handicapem jako s omezením životních hodnot.
Jak pomoci komunikaci hluchoslepým??? Jedině kompenzační pomůcky – tablet, mobil, notebook a PC s internetem. Kvalitní sluchadla a úžasný doprovody,…
Pohybuji se mezi osobami s hluchoslepotou od roku 1993. Poznala jsem několik desítek osob s tímto postižením obou pohlaví, různého věku, různého vzdělání a i různého postižení. Ze své zkušenosti mohu říci, že druh, stupeň postižení a komunikace je u každého jednotlivce jiná a tím samozřejmě i jejich schopnost zařadit se do běžného života. Někdo hůře vidí a lépe slyší, někdo zase neslyší a lépe vidí a jen malá skupina nevidí a neslyší vůbec.
Většina osob s hluchoslepotou má sluchadla a tudíž jsou schopni za určitých podmínek se domluvit tak jako my ostatní. Menší část těchto osob, ta, která je neslyšící od narození, používá český znakový jazyk, taktilní znakový jazyk a další komunikační systémy, např. LORM abecedu.
Většina těchto lidí je inteligentní, schopna se vzdělávat, aktivní, mají různé koníčky a zájmy. Bez internetu se opravdu už neodtrhnou, a to díky třeba - facebooku, skype, oovoo,…,je to paráda. Jsme tam, zajímáme se, co se děje kolem nás a jak se mají přátelé i na druhém konci světa.
Ráda bych ukázala, že i takto těžké postižení lze zvládat s „humorem“, určitou dávkou optimismu a neuvěřitelnou touhou žít jako zdraví lidé a vyrovnat se jim.
Ve skrytu duše se trápím tím, že moje vada je progresivní a čeká mne úplná slepota. Nikdy to ale na sobě nedám znát a snažím se žít plnohodnotně.
Také pracuji ve firmě Adaptech, kde se připravují kompenzační pomůcky pro zrakově postižené a hluchoslepé.
V poslední době jsem absolvovala několik rekvalifikačních kurzů. Ještě bych chtěla pracovat a být užitečná.
Jsem členem KLUBU PŘÁTEL ČERVENOBÍLÉ HOLE, kde připravuji klubová setkání. Co na to potřebuji – „INTERNET“, jinak by si členové a přátelé nemohli pomocí LUPY, PROGRAMEM PRO ZVĚTŠENÍ PÍSMEN A RŮZNÝCH BAREV, přečíst kde se máme sejít a kam půjdeme.
Co sama říkám o svém postižení? „ Hluchoslepota je pro mě psychicky a fyzicky náročný handicap. Je ale potřeba mít dobré zázemí a pochopení okolí. Nejde se přirovnávat k tomu, že mohu dělat stejné věci jako neslyšící nebo nevidomý. Musím na to úplně jinak.“
Snad jste si udělali letmý obrázek o tom, co chtějí a po čem touží lidé s hluchoslepotou, ale
i s jiným handikapem, není nás málo.
Je to celkem jednoduché – touží po lásce, přátelství, pochopení, respektu. Chtějí být užiteční a žít plnohodnotně.
Je to na nás všech, zda se jim tato přání splní, tak jak si představují.
Na závěr uvádím své motto: „NEPLAKAT, ALE JEN SE SMÁT“