Máte pocit, že už na stará kolena blbnu? No téměř. Ale to opět díky Internetu a tomu, co tam mohu najít. Dostanu se k tomu, ale nejdřív si to pěkně dejme chronologicky.
V polovině mého života se objevil počítač. K čemu mi bude, mně nevidomému? Pár let a počítač promluvil. No, toto, no proto. To už je zajímavější.
Uteklo pár let. Teprve před 25 lety dorazil do naší republiky ten všemocný Internet. Tehdy jsem ani já moc netušil, zda mi nějak pomůže. Čas běžel a ony nám začaly mluvit i mobily.
Ale ještě před deseti lety se mi snažilo okolí vysvětlit, že nějaký testy dovednosti na počítače nejsou přece pro nevidomé. A tady se to vše nějak láme. Už to není jen v nabídce, co můžeme dostat, ale taky o nás jedincích. Když se kousnu, tak to ECDL získám. A stalo se. Je třeba říci, že nikdy nebude pro všechny. A to platí i pro práci s Internetem a mobily obecně.
Chvílemi přepadáme do euforií, že to přece musí zvládnout každý, ale přece nemohou být všichni hodináři či vynálezci. A tak si musí každý najít svůj prostor, svoji pomůcku. Toto někdy nejvíc bolí. Proč to není tak chytré, že já bych vlastně nemusel nic? No proto, že jsme každý jiný.
Dnes mne mobil vede cestou necestou, učí mne anglicky, fotím, filmuji a mnoho dalšího. Na počítači dokonce stříhám ta videa, pracuji se zvukem, čtu knihy, noviny vzdělávám se. Díky té bohaté nabídce možností techniky, díky daru tomu porozumět a odvaze to zkusit.
Co je na tom všem nejlepší? Fakt netušíte? Přece to uspokojení, že jsem opět něco nového zvládl, že nekoukám do sebe a nenadávám na to kolem sebe.
A tak nejsem hendi – znevýhodněný, ale handy – šikovný.
Klidně mi říkejte, jak chcete, já budu slyšet ten druhý význam.