Na degenerativním onemocnění nervosvalového ústrojí je nejhorší to, jak nenápadně umí pozvolným způsobem jednotlivá zhoršení přicházet. V jemné motorice tak můžete jednoho dne ztratit schopnost nasadit si v zimě rukavice nebo čepici. Promrzlé prsty či třeštící hlavu lze párkrát snést, ale napadne vás, že by možná bylo nejsnadnější přestat v zimě chodit ven úplně.
Jednoho dne navíc zjistíte, že udržet v rukou obyčejný příbor je možná ta nejtěžší věc na světě. Někde jsem ale četl, že rozhodnutí přestat úplně jíst snadné taky dvakrát není. Jak se ale smířit s vlastní menšící se samostatností? Má vůbec cenu snažit se dál bojovat?
Podobné otázky se mi nořily jako vosí žihadla hlouběji a hlouběji do srdce právě v době, kdy jsem zjistil, že si nezvládnu sám nakoupit.
Napřed jsem se smířil s tím, že vlastně nemusím kupovat to, co se nachází v regálech výš, než byla výška mého pasu – ono přece stejně platí pravidlo, že nejdražší produkty se nacházejí ve výšce očí, nejlevnější vespod – takže jsem díky své nemoci ještě ušetřil! Postupně se ale vynořovaly další překážky.
Přestal jsem nakupovat věci, které nebyly v obalu nebo jež neměly na obalu poutko, za které by je bylo možno uchopit. Ano, jsem nemocen a to znamená, že nejsem hoden pod zářivkami volně se vyhřívajících brambor, rajčat nebo okurek. Ano, nejsem hoden plechovek, mléka nebo cukru. Můj život se smrskl na čas mezi jídly v podobě toastového chleba nebo rýže ze sáčku.
Všechno se ale změnilo, když jsem jednoho dne zaslechl Veroniku, jak říká, že nemá kvůli učení se na státnice ani čas si jít nakoupit, a tak si přes internet celý nákup objednala a nechala si ho dovézt až domů. Oči mi v ten okamžik jenom zářily. Musel jsem vypadat jako neuvěřitelně šťastná postavička z japonského komiksu.
Již mnoho společností v dnešní době nabízí rozvoz nákupu, který si přes internet objednáte, až domů. Po dlouhých měsících jsem doma připravil zeleninový salát, pečené brambory a dokonce jsem upekl piškot z mléka a vajíček. Povzbuzen touto zkušeností jsem si objednal ingredience na vánoční cukroví, bohužel ale ještě nikdo nevymyslel způsob, jak by šlo bez síly vyválet těsto. Za ten pocit to ale stálo.
Na degenerativním onemocnění nervosvalového ústrojí tak nakonec není nejhorší to, jak nenápadně umí pozvolným způsobem jednotlivá zhoršení přicházet. Zkušenost mi říká, že s trochou štěstí a snahy si s nimi člověk dokáže poradit sám nebo s pomocí něčeho či někoho dalšího. A já jsem vděčný a pokorný, že mohu sám na vlastní kůži poznat, jak je tím něčím i internet. Kéž by někdo časem uměl vymyslet způsob, jak bych dokázal bez schopnosti zvednout ruce pana Interneta alespoň jednou obejmout.