Počítač je pro mne, při mé slepotě, nepostradatelný. Hlavně pro spojení s okolím.
Onehdy vám otevřu internet a kontroluji doručenou poštu. V mejlu od kamarádky je strohý text: „ Manželka ti to popíše, zdravím.“
Otevírám video v příloze. Poslouchám, poslouchám, nemám ponětí, co se děje. Nejdříve slyším nic mi neříkající anglická slova, chvíli ticho, nato podivné vzlyky.
Tak to zas bude nějaká hovadina, myslím si, po internetu toho kolují mraky.Nojo, jenže žena právě vaří oběd. Nebudu ji rušit, vždyť už mám docela hlad.
„Hele,“ říkám jí ve čtyři odpoledne, „sedni si vedle mne, něco ti pustím a ty mi popíšeš co se na obrazovce děje!“
„Já teď nemám čas,“ ona na to, „jdu obírat třešně, než mi je sežerou špačci, potvory!“
„Vykašli se na špačky a sedej!“ šel jsem na to tvrdě. "Jinak si budu stěžovat, že se o mne špatně staráš. Na to je zákon!“
„Strč si zákon ..., víš kam?“ kontrovala.
Další její argumenty jsem uťal kliknutím na enter.
Jéje, to vám byla legrace.
„Co to máš?“ pronesla pobouřeně.
Hrklo ve mně jako ve starém budíku. Doufám, že mě ta kamarádka nepřivede do nějakého průšvihu?
Manželka přisunula židli. Lapla se.
Zapínám repráky a čekám, co bude.
„Ty starý prasáku ,“ zvolala, „kdes to vzal? Vždyť oni tam...“ nedopověděla.
„Co tam je?!“ já na to vyděšeně.
„No porno! To bys musel vidět, jééžišmarija...“ povídá s úsměvem, přičemž stoupá její zvědavost.
„A proč myslíš, že jsem tě tu chtěl mít? Snad abys mi to popsala, ne!“
„No on na ni...“, nenechal jsem ji domluvit a zastavil produkci.
„Co blbneš?“ zareagovala.
„Co? Musím to dát zpátky, abych slyšel začátek!“ zavírám film.
„Tak a teď mluv!“ spouštím znovu video.
„On ji svléká, už je jen v kalhotkách a podprsence, teď ona jeho,“ nepoznávám hlas své manželky, „lehají na postel. Teď jsem zvědavá co bude dál?“ říká tím neznámým hlasem, „No tohle? Panenkomarija, jak ti to mám popsat?“
„Tak sakra, co je tam?“ rozčiluji se, neboť to budu muset opět vrátit, „ale mluv co vidíš, ne co se ti honí hlavou!“
„No tak dobře,“ ona na to smířlivě, „budu říkat, co se tam děje. No, no, tož ona zvedá nohu...“
„Jak zvedá?“ musím opět pozastavit běh filmu.
„Normálně, má nohu ohnutou v koleni a zvedá ji.“
„Ukaž jak!“ žádám manželku a pro lepší pochopení jí sahám na stehno.
Zatím co předvádí pohyb pornoherečky, táži se: „Ona má tepláky?“
„Jsi praštěný? Proč by měla mít tepláky? Vždyť jsem ti říkala, že ji svléká!“
„Ale ty máš tepláky!“
„To je mám sundat, nebo co?“
„Klidně. Jestli se ti chce, co by ne? Bude to autentičtější!“ provokuji.
Stejným příkazem jako před chvílí spouštím pozastavené video.
„Jak vypadá?“ chci vědět.
„Kdo?“
„No ona! Jak vypadá chlap vím!“
„Celkem jo. Až na to, že má silikonová prsa, to jde,“ hodnotí žena. „Je mladá.“
Po kratičkém odmlčení pokračuje: „ Teď je tam detail. Jůů, konečně vidím, jak to vypadá zblízka.“
„Škoda, že to nevidím!“ hudruji. „Popisuj dál!“
„Vždyť to musíš slyšet! K tomu co dělají se nedá moc říct!“
„Do fixa,“ zeslabuji rychle reproduktory.
„Co je?“ podivila se.
„Co co? Jestli to nahoře uslyší dcera, nebo nedej bože vnučka, tak si pomyslí, že tě vraždím!“ vysvětluji.
„Dovedeš si představit ten trapas,“ vyprskla smíchy, „kdyby tu vtrhly a viděly na co koukáme?“
Film běží dál, nepopsatelné zvuky nabývají na intenzitě.
„Já nechápu,“ diví se paní, „jak se mohou takhle nechat filmovat? Musí být zdrogovaní, jinak to není možné!“
Porno skončilo, žena šla obírat třešně a já se modlím, abychom to do naší nadcházející zlaté svatby nezapomněli.
Ještě, že mám ten internet!