Jedna chřipka střídala druhou, oslabení imunity, skoro ochrnutí na pravou stranu těla, mlhavé vidění, ztráta chuti, … verdikt Sclerosic Multiplex. Roztroušená skleróza.
Cože? Jste se zbláznili? Co to znamená… Mám nechat práce? A co koníčky? Jo takhle, chápu. Mám žít nadále aktivní život, když ráda běhám a nemůžu skoro chodit? Kecy.
Proč ten poněkud složitý úvod? Musela jsem po půlroční hospitalizaci od základu změnit život. Zůstala jsem doma a dávala se dohromady. Pořídili jsme si pejska, abych nebyla sama a donutil mě k pohybu. Zkrátka mě vytáhnul ven. Po roce neschopenky je tady invalidní důchod. Je mi devatenáct let a veškeré ideály pryč. A co teď? Co budu dělat?
Před osmnácti lety jsem počítače neznala, jen program, který jsem používala v práci, a T602. Ten kdo měl internet, dnes již tak banální věc, byl někdo.
Stále mě to lákalo, tak jsme si s manželem pořídili počítač i domů, byl to boj. Velká bedna s ještě větším monitorem, který měl právě T602. Tmavá obrazovka se světle zeleným písmem. Po čase, kdy jsme chabě znali základy, přišel i Windows a s ním internet.
Smějete se? Vždyť je to jen pár let zpátky.
Vůbec jsem ho nechápala a nevěděla jsem jak a co vyhledat. Šla jsem na něj moc složitě ufff...
Netušila jsem, co znamenají klíčová slova a jak se používají. Ale byl a dodnes je to jak se říká „žrout času“, čili jsem na počítači trávila moře hodin. Díky němu mi byla nabídnuta spolupráce s organizací, kde zaměstnanci jsou též osoby se zdravotním postižením, různého typu.
Objevila jsem dosud nepoznaný program skype, dokonce i s kamerou. Poznávala jsem další a další super lidi, kteří navzdory osudu tímto způsobem komunikují s okolím.
Také když jsem měla a mám potíže s počítačem vím, že mezi nimi najdu i IT specialisty, kteří mi pomocí dalšího programu přímo nahlédnou do počítače. Opraví, nainstalují, odinstalují a uklidí mi jej. Na dálku. I když kamarád je ve Slavkově u Brna a já u nás, v obci na Blanensku.
Při mém objevování dalších věcí spojených s počítačem jsem byla v šoku.
Přestala jsem skoro vidět, zase ataka a byla jsem jak bez ruky. Co dělat? Samozřejmě jsem si postěžovala svým hendi přátelům a oni chtěli přístup do mého počítače. Nainstalovali mi s mým souhlasem program… a najednou mi počítač četl. Kam jsem najela myší, tam mi to přečetlo, kde se vlastně kurzor nachází. Paráda, tak takhle čtou nevidomí. Když jsou chvíle a vidím pěkně, prostě si program pouze vypnu a je to.
Také jsem testovala různé, tehdy nové asistivní technologie. Jako byly hodinky s nouzovým tlačítkem, pádovým čidlem a GPS zařízením. Později jinou pomůcku tracker. Obě byly napojeny na 24hodinový dispečink Tísňové péče Boskovice. Daly a dávají mi stále svobodu a nové zkušenosti.
Mohla bych psát o dalších a dalších věcech, co IT technologie již v dnešní době umí. Ale to vy dobře znáte, lépe něž já. Vždyť skoro každý z nás má v kapse nějaký ten iPhone či iPad. Chytré se ale mohou v dnešní a budoucí době stát i další předměty či spotřebiče.
Závěrem chci říct, že počítač a další technologie s tím spojené, mi navrátily chuť do života, i jeho smysl. Umožnil mi poznat nové lidi, přátele, ba i najít staré kamarády pomocí sociálních sítí.