Jujda, jak ten rok utekl. Zase je zde otázka, jak mi internet nebo telefon pomáhá vypořádat se se zdravotním postižením?
O tom jsem již několikráte psal, jak si vše na internetu najdu a s jehož pomocí skoro vše ovládám z domova. Hlavně odchod peněz. Udělám klik a jsem opět chudej. Ale zase mám mnoho výborných přátel a tak vím, že je nás víc a že jsme zase bohatší v pohledu na život.
A mobil? Ten mě vždy zachránil, když mi „upadla“ protéza ze skály, když se mi v Chorvatsku polámaly moje plovací berle, nebo když jsem volný jako pták zabloudil na elektrokole v širých lesních hvozdech. Ale technika jde dopředu mílovými kroky. Tak proč ji dále nevyužít ke svému prospěchu, že? Ale od začátku.
Přes zimu žijeme s mojí ženou v paneláku, kde se snažím s pomocí internetových kamarádů si ještě více ochočit onen mobil i počítač. V loňském roce jsem si svoji myšlenku uskutečnil a přes léto vyzkoušel k mé úplné spokojenosti.
Od brzkého jara do pozdního podzimu jsme na malé chaloupce v ještě menší vesničce. Ta je tak malá, že tam není ani prodejna, natož hospůdka. A autobus projede jen 2x denně, někdy dokonce i přibrzdí. Ráno tam a večer zpět. To je jediný styk se světem. Jistě si říkáte a co s jídlem? Co v paneláku kytičky, rybičky a pošta? Na to vše mám ten mobil i počítač a internet. Jo a taky mnoho dobrých kamarádů i sousedů.
Panelákové dveře jsou zabezpečeny v prahu zabudovaným čidlem. Jak říkal pan Svěrák, odtud dráty nade vraty je čidlo napojeno na simkartu a mně na chaloupce při každém otevření dveří zacinká mobil. Tak poznám, že sousedka nám přišla zalít kytičky, nakrmit rybičky a na stole zanechala naši poštu. Při odchodu mi mobil zase zacinká a já vím, že sousedka odešla a tak vím, jak dlouho se u nás i zdržela. Mám další myšlenku, ale s tou Vás seznámím na konci mého vyprávění.
Ale co to jídlo si říkáte? Ano, pro chleba je to jen deset kilometrů k soukromému pekaři. To na motorovém kole ta dvacka jednou, či dvakrát týdně je výlet. A maso je doma v mrazáku. O něm zase vím, že teplota mrazákem vytvořená jde od teploměru přes malý počítač internetovou sítí do mého počítače na chaloupce a já na něm vidím momentální teplotu i graf o dva dny zpět.
V případě nutnosti sednu zase na mé kolo a čtyřicet kilometrů zvládnu pohodlně za 3 - 4 hodinky. Podle toho, jak se cestou kochám krajinou. Doma obdaruji sousedku plody z naší zahrádky, zařídím vše potřebné, nasytím své oči krásou žen i dívek a do uvolněných tašek a batůžku poskládám maso a jiné prochladlé potraviny. Jo a hlavně, nechávám cucnout mé elektrokolo blahodárného proudu, aby mě tentokrát zrychleně dovezlo zase do luhů a hájů, mezi zvěř a zpěvné ptactvo.
Na závěr Vám ještě musím vysvětlit tu moji slíbenou myšlenku na letošní rok.Chtěl bych, aby sousedka při odemknutí vyřadila to čidlo, které mě na chaloupce upozorňuje na vniknutí do mého bytu a zase ho při zamknutí uvedla do činnosti. A kdyby náhodou někdo jiný se pokoušel dostat do našeho bytu, tak při pohybu dveří mi nejen zacinká mobil, ale zapne se i kamera, která mi poskytne pohled na příchozího návštěvníka.
Ano, tak mi mobil, internet, počítač, elektrokolo i kamarádi pomáhají a se všemi je život snadnější a hezčí.