Blázen obvykle tvrdí, že je normální. Možná i proto je těžké vysvětlit někomu, co to znamená, když trpím psychickou nemocí, zvláště když to kromě šílených vousů není nijak patrné. Přitom je psychická nemoc stejná jako jakékoliv jiné postižení. I když…
No upřímně - jsem radši chabrus na hlavu, než aby mi chyběla noha, ruka, zrak nebo sluch. V některých věcech se ale cítím zase hodně hůř já než takto “viditelně” postižení. Třeba v tom, že se docela stydím vyjít mezi lidi. No a tady mi hodně pomáhá virtuální společenství internetu. Zkusím tentokrát nastínit běh svého obyčejného dne.
Můj den začíná už záhy po půlnoci (nespavost je jedním z “darů” deprese), kdy si projdu oblíbené internetové stránky, zkontroluji sociální sítě, nastavím nahrávání z IP televize, projdu aktivní online hry a postupně se nechám unavit, počítač vypnu a jdu konečně spát.
Kolem páté ráno se nasnídám, znova si zdřímnu, no a skutečně vstávám až někdy o půl osmé. Opět se mrknu, co se na internetu událo nového, k tomu si uvařím kafe.
Dopoledne obvykle obsahuje i nějakou “fyzickou činnost” - nákupy, procházky, výlety a podobně. Správně bych měl pracovat, no ale vysvětlujte to své milé depresi… Tak aspoň občas vyplním nějaký honorovaný dotazník. Dlouhé vysedávání u počítače v tuto denní dobu ovšem není možné, protože jak mi deprese přináší nespavost v noci, tak mi naopak dodá únavu a ospalost dopoledne.
Po obědě ve všední den nastává opět čas internetu. Hodně se zabývám online hrami Renesanční království a Medieval Europe, proto je “řeším” jako základní úkol dne. Docela šikovné profouknutí mozkových závitů - co si budeme nalhávat - člověk nemládne. K tomu zprávy ze světa, Facebook a nějaká ta pěkná muzika z internetového rádia nebo YouTube.
Večer se věnuji televizi a videím, nesleduji ale běžný “stream”, nýbrž nahrávky, kde můžu přeskakovat reklamy, jež naprosto nesnáším. Obvykle jde o nějaké naučné nebo dějové seriály, sem tam se najde pěkný film. Kolem desáté večer ještě jednou proběhne “revize” oblíbených her a webů, načež se odeberu do postele v bláhovém dojmu, že se třeba jednou stane zázrak a skutečně se prospím…
Jsem na internetu závislý? Těžko říct. Občasné výpadky mě štvou, ale za smrtelné problémy je nepovažuji (ostatně mám dvojí internetové připojení, pro jistotu). O víkendu trávím hodně času u maminky a klidně se bez počítače obejdu. Stejně jako nepotřebuji chytrý telefon ani tablet. Člověk si snadno zvyká na technologie, ale kdyby přišlo na věc a musel bych na nějaký čas někam “do terénu”, taky bych to přežil.
Internet je svobodný informační prostor, který by měl být přístupný každému a v plné míře. Stejně jako je (skoro) každému přístupný fyzický svět. Lidem bez perspektivy může zpřístupnit všelijaké věci. Komunikaci, ale třeba i podnikání a politiku ve světě online hry. Možností je spousta. Mně osobně internet pomáhá ve značné míře. Když už jsem si díky práci na počítačích způsobil deprese, ať je stejná technika zase odnese...