„Autoportréty byly pro Kahlo terapií, která ji sloužila ke smíření se s těžkou nehodou a tělesným postižením.“
Zatímco pro Českou republiku je Frida ubohý mrzáček, jehož práce je nanejvýš jakousi terapií, ke smíření se s těžkým osudem, žádná takováto ableistická zmínka se v poněkud civilizovanější části Wikipedie nenajde.
Schválně píšu jehož. O desexualizaci lidí s tělesnou jinakostí bych mohla přednášet dlouhé hodiny. Stejně tak o ableismu v jeho dalších podobách. O nenávistném ableismu socíku. O paternalismu, mantinelech mezi „naším kmenem“ a „tím druhým“. O tom, že přijetím pomoci se stáváme „tím druhým“.
Někdy od 60 let existující hnutí Independent Living, které poté, aniž o tom věděla, přenesla Jana Hrdá do Česka. S radikální myšlenkou, že našinec ví, co chce jíst, a s kým chce souložit. Prosazuje se těžko. Stereotyp, že mrzáček není sám o sobě schopen rozhodovat, je zakořeněn jako Taraxacum officinale auct. non Wigg.
Na film s názvem „Yes we fuck“ si budeme muset počkat asi ještě dlouho. Na #IMDB je. Vlevo dole.
Ale #popojedem.
Pokud chcete tady v tomhle bariérovým světě přežít, zapomeňte na něco jako vlastní důstojnost, zapomeňte na sociální model postižení, nebo dokonce listinu základních práv a svobod. Zlá, zlá Sheala, co tady zavádí ty americké pořádky a Pražské manýry. (She persited.)
Máte nějaký svobody. Můžete sportovat a studovat. Nemůžete být DJ, dostat se do klubu, cestovat sami vlakem, bydlet se spolubydlícím, chtít fungovat bez násilí. Pokud se ocitnete mimo vymezený prostor.
Nepoužíváte pracovní nástroje, ale kompenzační pomůcky. Ty, co nepotřebujete. Na ty, co potřebujete, doplácite. Přiměřené úpravy při zaměstnání neexistují. Úmluva o právech lidí s postižením, na internetu vlevo dole, která je remix Americans with disabilities act? Ale tady nejsou. A postižení momentálně není stigma. Zapomeňte. Pšijít v pátek.
Musíte nenávidět svoje tělo. Nebo si vybrat priority, jestli chcete dostudovat, nebo mít rádi svoje tělo, a nepodrobit se. (Jak poznáte, že svačil subík? Že se podrobí.)
Mohli byste bydlet v nějakých Kotěhůlkách u Prahy, kde asistentka přijede až poté, co se podrobíte. Při výkonu fyziologické potřeby. Mohli byste být na intru, kde musíte poslouchat vychovatelky, i když jste sami vystudovali vysokou. Mohli byste být ještě stále v šedé zóně bez diagnózy, nebo s diagnózou špatnou. Mohli byste být ve špitále s tím, že máte za 14 dní hrát na akci, potřebujete domluvit promo, a je vám tak zle, že jste celou dobu mimo. Oh wait. Mrzáčci nejsou na akci. To byla halucinace z hladu. Mrzáčci taky neví, jak se dělá promo. Vlastně ví. Jak inspirativní.
Jo, prej proti inspiračnímu pornu už máme dovolený si stěžovat, říkal někdo na twitteru. Za což mu dík. Dělá 3 práce najednou, aby mohl vítězit v konkurenci profesionálů bez profesionálního support týmu. Prosimvás, promo a porno je něco jinýho. Promo souvisí s reklamou, porno s objektivizací a ponížením.
Internet pomáhá? Lidem s handicapem se přece pomáhá, že ano, i když nechtějí – zatímco pokud si o něco řeknou, tak tím pádem se člověk uzdravil. Když řeknu Jakubovi, aby mě zvedl na nohy, vyléčí mě to z dystrofie. Zázrak.
Internet. Internet je pracovní nástroj, ne něco, co pomáhá. Pracovní nástroj. Dá se ohnout tak, aby fungoval bez prokrastinace. Díky FB Purity mohu vyhodit z FB timeline – a uvolnit si místo ke kreativní činnosti. Skype umožňuje, aby mě školil známý z Prahy. Díky jinému člověku jsem objevila kouzlo zvané gated reverb. Poslechněte si někdy něco od Phila Collinse, na kopáku nebo virblu uslyšíte takové jakoby prásk, tak to je ono.
Ode dneška umím nejen gated reverb. Jsem víc než jen Djka, jsem hudební producent. Co dělám se dá koupit na #Beatport. Ten je taky na internetu. To jsem ale inspirativní!