Roztroušená skleróza mi byla zjištěna v 18 letech, tedy v roce 2008. Nic jsem o této nemoci nevěděla, jen jsem tušila, že s touto nemocí to nebude zrovna jednoduché.
Tehdy jsem si v nemocnici myslela, že se na tuto nemoc umírá. Z omylu mě vyvedla moje doktorka a sestřička, které mi vysvětlily, že tato nemoc je sice nevyléčitelná, ale je léčitelná.
Zpočátku jsem z těchto informací byla v šoku a nevěřila jsem tomu, že mohla tato nemoc potkat zrovna mě. První, co mne po sdělení této diagnózy napadlo, bylo najít si o této nemoci nějaké informace na internetu.
První článek, který jsem našla na internetu, byl o muži, kterému byla zjištěna ,,ereska´´ a během jednoho roku ochrnul.
Začala jsem plakat a říkala si, že bych raději nežila, než abych ochrnula a skončila na vozíku.
Doba plynula dál a i když lehké potíže přetrvávaly a přibývaly, na eresku jsem si zvykla a je mou nedílnou součástí.
,,Ereska´´mi, z velké části, změnila pohled na život. Před zjištěním této nemoci jsem nikdy nebrala jako svou prioritu zdraví. Nyní tomu tak je a bude tak po celý život.
Informace z internetu, odborných knih a samozřejmě informace od mých lékařů, mi pomáhají se s touto nemocí vyrovnat a zjišťovat pokroky v léčbě.
Nyní si, po několika letech, uvědomuji, že můj život by bez ,,eresky´´ vypadal pravděpodobně úplně jinak, ale že jsem šťastná za to, že mi byla zjištěna ,,pouze´´ tato nemoc.
Díky ,,ní´´ jsem poznala nové, úžasné lidi, které mám moc ráda a patří mezi mé nejlepší přátele.
Začala jsem chodit na kurz keramiky, kde se opět setkávám s lidmi, kteří mají většinou také nějaký zdravotní problém a keramika je pro nás skvělý relax a odpočinek.
Co se týče mobilního telefonu, bez něj si v dnešní době nedovedu představit reálně fungovat.
Díky mobilnímu telefonu nebo díky internetu si odložím schůzku, na kterou nestíhám dorazit včas, a přesunu ji na jiný termín, objednám si věci, které zrovna potřebuji (včetně např. Léků).
Život s RS není jednoduchý, přesto to nevzdávám a budu bojovat dál.