Jmenuji se Ivana, je mi 59 let, PN mám již víc jak 10 let a ráda se s vámi podělím o své zkušenosti s internetem.
Po zdělení diagnózy jsem se uzavřela do sebe a nechtěla nikde chodit. Přátele jsem začala mít jen virtuální na internetu, se kterými jsem hodně komunikovala, přes den hrála hry a po nocích zas poker, neboť oni nevěděli nic o mé nemoci a co mne trápí,
s nimi jsem si připadala úplně zdravá.
Mělo to však své následky, stala jsem se na internetu závislá. Seděla jsem u něj celé dny i noci a pro virtuální přátele jsem začala ztrácet skutečné kamarády, neboť pro ně mi nezbýval čas.
Od této závislosti mi po několika letech pomohli kamarádi z Ostravského klubu Parkinson, kde jsem se přihlásila a začala mezi ně chodit.
Pomohl vlastně také internet, kde jsem se o klubu dozvěděla a mohla se tak přihlásit mezi stejně nemocné.
Dnes mi internet pomáhá hlavně při vyhledání různých informací o léčbě, zajímavostí ze světa, mohu takhle navštívit skoro celý svět, vidět zajímavá zvířata a hodně se o nich dozvědět. Což mi pomáhá se vzdělávat.
Využívám také hodně skype a e-mail pro komunikaci s kamarády, které potkám na různých akcích a jsou z celé republiky.
Začínám využívat i nákup přes internet - tam na mne nikdo nespěchá s výběrem,
mohu si jej v klidu prohlédnout, přečíst vše o výrobku, poradit se s rodinou a pokud si i tak s něčím nevím rady - tak vždy rádi poradí a odpoví na mé otázky.
Mám i hodně virtuálních přátel, kteří mi pomáhají dobrou radou, fotkou, ale také i kritikou při mém koníčku, nebo poradí i jinak, když si s něčím nevím rady.
Takhle mi pomáhá internet vypořádat se s mou nemocí, bez něj by nic z toho nebylo možné.