Je začátek prosince. Vánoce se nezadržitelně blíží. Sedím u počítače a prohlížím si maily, za chvíli půjdu pro děti do školky. Protáhla jsem se a rukou přejela podvědomě krk a hrudník. Na levé straně v horní části prsu jsem nahmátla něco tvrdého. Co to je? Prsty jsem důkladněji prozkoumala podezřelé místo. Polil mě pot a srdce se mi rozbušilo nervozitou. Mám v prsu nějakou hrudku. Co teď? Asi bych měla zajít k lékaři.
U počítače už sedím, tak stačí jen do vyhledávače zadat ultrazvuková pracoviště v Brně. Během pár minut už vytáčím číslo prvního z nich. Měsíc dopředu jsou všechny termíny obsazené. První volný termín je 5.1.2017 a tak se zrovna objednám. V dané chvíli už víc udělat nemohu. Pustila jsem to z hlavy. Shon před Vánocemi i okolo dětí mi nedovolil myslet na hrudku, která mě vyděsila.
Přišel den ultrazvukového vyšetření. Lékařka začala sondou šmejdit po mém hrudníku a podpaží. „Máte strašně velkou uzlinu. Uděláme mamografické vyšetření“. Opět mi začalo divoce bušit srdce a znovu mě polil studený pot. Z ordinace jsem odcházela vyděšená s objednávkou na biopsii.
Doma jsem opět sedla k počítači a do vyhledávače vyťukávala slova uvedená v nálezu z vyšetření. Prsty mi nervózně kmitaly po klávesnici a oči se v nalezeném textu snažily najít odpověď.
Za týden byly výsledky z biopsie. Obavy se potvrdily. „Nepotěším Vás, je to rakovina,“ sdělil mi lékař v ordinaci. Oči se mi zalily slzami, nemohla jsem tomu uvěřit. „Proč já? Jsem ještě mladá. Nechci umřít, nechci přijít o vlasy, nechci přijít o prso… Děti jsou ještě malé, chci je vidět vyrůstat. Chci ŽÍT!“ brečela jsem jak želva.
Co teď? Lékař mě rovnou objednal na Žluťák. Znala jsem tu nemocnici jen z vyprávění. Místo, kde se léčí rakovina. Pomalu jsem kráčela od zastávky trolejbusu a blížila se k hlavnímu vchodu. Byl to zvláštní pocit. Tak tohle je Masarykův onkologický ústav.
Nebylo na co čekat, nastoupila jsem léčbu. Čekala mě dlouhá a strastiplná cesta. Při čekání na chemoterapii mé kroky vedly i do Informačního centra ve 3. patře, kde jsem se dozvěděla o Mamma help – sdružení pacientek s rakovinou prsu. Neváhala jsem a opět jsem sedla k internetu, abych si o Mamma help vyhledala více informací. Ještě pár kliknutí a v mapě jsem už viděla i adresu brněnského centra. Stačilo se jen obléci a vyrazit. V Mamma help jsem našla dobré rady, nové přítelkyně, psychickou podporu i zajímavý program.
Rok léčby je za mnou. Omezení s rukou a únava přetrvávají, ale nádor je pryč a doufám, že to tak zůstane i nadále. V časech nejtěžších mi byli manžel, sedmiletá Alenka i čtyřletý Davídek, moji rodiče, manželovi rodiče i všichni přátelé velkou oporou. Hodně pro mě znamenají. Mám je všechny moc ráda a jsem šťastná, že je mám.