Začínal jeden z horkých letních večerů. Slunce zapadalo vysoko na obzoru. Lucie se těšila, až bude moci jít do altánu, který měli na své zahradě u domu. Lucie je 25letá, blonďatá, modrooká dívka trpící vzácnou kožní nemocí. Nemůže se pohybovat na přímém sluníčku. Nejvíce ji tato skutečnost trápila v dětství, kdy nemohla chodit ven s ostatními dětmi. Později, když její vrstevníci začali cestovat, ji to trápilo o to víc. Aby nepropadala depresím, trávila hodně času nad knihami. V poslední době se zaměřila na cestopisy, které ji přenášely do dalekých exotických krajin, mezi lidi různých kultur.
Jazyky jí nedělaly problémy. Z angličtiny a němčiny měla státnice a uměla také docela dobře francouzsky. Občas dělala různé překlady, které ji přinášely celkem slušné peníze. Pracovně ji to ale moc neuspokojovalo. Při jedné návštěvě své kamarádky z dětství, Anny, kdy si spolu povídali, jí Anna řekla, proč nezkusí studovat kulturní a náboženské rozdíly mezi národy.
„Jak já můžu studovat, když nemůžu cestovat?“ řekla Lucie Anně. „Můžeš to zkusit na dálku, přes internet.“ „Hloupost!“ odsekla Lucka. „Při hledání zahraniční stáže jsem narazila na tohle,“ ukázala Anna na notebook a otevřela stránku, kde jedna nadace nabízela vzdálené studium osobám bez nutnosti přímé účasti ve škole.
Po Annině odchodu to Lucce nedalo a na webové stránky nadace se podívala. Po dvou dnech si řekla, proč to nezkusit. Vyplnila potřebné formuláře a po delším váhání je odeslala.
Za týden se jí ozval mladý profesor jménem John, který jí napsal, že jí bude dělat průvodce studiem. První její úkol byl najít chybné údaje ve Wikipedii o konkrétní zemi. Zadanou práci odvedla tak výborně, že dostala jedničku a John jí nabídl, zda by si nechtěla podobnými korekturami přivydělávat. Práce ji bavila a tak souhlasila.
Studium bylo tříleté, Lucce nedělalo žádné problémy a jak plynul čas, dozvídala se stále více o rozdílech mezi národy – vždyť to byl její cíl. Jejich vztah byl čistě na bázi profesionální – studentky a učitele. I když John se Lucce líbil, byl jen o pět let starší. Nikdy si však nedovolila mu navrhnout cokoliv intimního, mimo jiné proto, že je dělila velká vzdálenost. Uvědomovala si však, že po konci studia ztratí s Johnem kontakt. Po poslední závěrečné zkoušce se jej rozhodla pozvat na návštěvu. Byla překvapená, když John pozvání přijal.
Za celou dobu studia nepadlo ani slovo o její nemoci. Dlouho váhala, zda a jak mu to má šetrně sdělit. Nakonec mu to řekla přes videochat. Když se to John dozvěděl, překvapilo ho to, ale přesto s návštěvou souhlasil. Domluvili si ji na první prázdninový víkend. První večer strávili spolu v altánu, kde si dlouho do noci povídali nejen o životě. Zjistili, že mají hodně společného. John si všimnul nástěnky, kde měla Anna vystavené různé citáty. Protože jeho maminka pocházela z Čech, uměl docela dobře česky. S Annou a ostatními studenty však komunikoval výhradně anglicky. Taková byla na škole pravidla. O svém soukromí s Annou nikdy moc nemluvili, proto ji překvapilo, když jí plynulou češtinou tyto dva citáty přečetl:
„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich
„Internet je součástí mého bytí.“ Lucie
Zeptal se jí na ten druhý citát. Řekla mu, že internet jí nepřinesl jen zábavu a vzdělání, ale i lásku a políbila ho… S neskrývanými rozpaky jí polibek oplatil. A jak to bylo dál, to psal život sám…