Jmenuji se Sandra, je mi 26 let a mám různé problémy. Jsem někdy veselá a jindy smutná, střídají se mi nálady, toulají se mi myšlenky, patří to k mé psychické nemoci. Od druhé třídy na to beru léky a byla jsem mockrát v psychiatrické léčebně. Nedokážu se zařadit mezi své vrstevníky a celý život si přeji najít kamarády. Taky jsem hodně vnímavá a mám krásnou duši, řeklo mi to víc lidí. Mám juvenilní idiopatickou skoliózu, záda zakřivená na třech místech. Musela jsem kvůli tomu 7 let nosit umělohmotný korzet na 23 hodin. Maturovala jsem maturitu jako zahradnice a ošetřovatelka, ale nechtějí mne vzít do práce v oboru kvůli psychice, na kterou mám invalidní důchod a proto, že mám sníženou pracovní schopnost na 4-6 hodin denně. Jsem moc šikovná, už 2 roky chodím do práce a brzo ráno vstávám a snažím se. V práci radši nemluvím, aby si o mě nemysleli něco zlého a nechtěli mě vyhodit.
Než jsem se naučila pracovat s počítačem, tak jsem měla jen telefon. Volání mě moc bavilo, pomáhalo mi, když jsem si mohla s někým promluvit. Teď už kamarádům moc nevolám, nechci je obtěžovat, a proto taky lidem nepíšu. Ani si nedokážu představit, že bych někomu teď vyvolávala, zapomněla jsem to a jsem moc smutná.
Internet mi někdy pomáhá, ale někdy vůbec ne. Na škole bylo dobré, že jsem ho používala k psaní prací. Dají se na něm nalézt různé zajímavé věci. Ale například kamarádka si přečetla o své nemoci na internetu, a tak skočila z okna a teď je na vozíčku, tudíž na internetu negooglím svoje nemoci. Ve škole se na mé facebookové stránky přihlásil spolužák a změnil moje heslo. Už se na ty stránky nikdy nemohu dostat, tak mám nové. Bojím se internetových uživatelů na veřejných sítích jako jsou seznamky, facebook atd. Nechci, aby si o mě zkopírovali věci, ani ukradli mi data a hesla.
Sice často zapomínám počítání anebo dějiny, ale mám dobrou paměť na latinské názvy, angličtinu. Dokonce jsem si našla na internetu program, který opravuje výslovnost. Hodně ráda si s lidmi píšu i e-maily.
U facebooku vidím akce, kam mohu zajít a zúčastnit se jich, což je super. Kamarádi mi tam posílají různé obrázky, psy, houbaření, ledové sochy…, na které se ráda podívám. Nebo tam najdu různé hlášky, životní moudra a vtipy. Já sama se bojím na internet dávat fotky, ale když mě někdo vyfotí, dává je tam. Kdybych se chtěla něčemu hodně věnovat, například tancování, internet by mi hodně pomohl na cestě za svým snem. Moje kamarádka dává na internet, jak filmuje své děti, když pečou, tancují. Taky jsem objevila na internetu youtube, kde si pouštím písně se slovy, karaoke a mohu tam najít akordy na kytaru. Dovídám se od České společnosti ornitologické o akcích Vítání ptačího zpěvu, na které chodím.
Kvůli internetu máme mnohem méně času na druhé. Mně naopak se svým duševním onemocněním a zakřivenými zády pomáhá nejen to, že se dozvídám o světě a sedím doma, ale taky, že vyjdu ven. Nejraději mám procházky s kamarády, provětráme si hlavy a popovídáme si. Internet mi sice hodně rozšířil obzor, dennodenně tam nacházím nové věci, ale stejně mám pořád strach ze zneužití internetu k tomu, aby se o mně dozvěděli věci lidé, kteří mně ani neznají.
Jsem ráda, že jsem mohla napsat tuto práci o mém vztahu k internetu. V životě mi hodně pomáhá morčátko Kim, o které se starám. Proto bych všem nemocným ráda doporučila, aby se neupínali pouze na internet a televizi a jiné virtuální reality, ale aby měli také kamaráda na hraní, pro radost a pro povídání s ním.