Anabell přichází s Týdnem bez diet, chce povzbudit Češky, aby se netrápily hlady

Nezisková organizace Centrum Anabell se tak rozhodla navázat na mezinárodní Den bez diet, který se připomíná vždy 6. května a vznikl už v roce 1992 ve Velké Británii. V České republice se tento den dosud nezmiňoval.

„Málokterá žena se nikdy ve svém životě nesnažila držet dietu. Diety na nás číhají na každém kroku, připomínají se nám v časopisech i v internetových článcích. K tomu společnost klade nepřiměřený důraz na štíhlou postavu,“ upozorňuje Jana Sladká, ředitelka Centra Anabell. „Chceme poukázat na to, že diety by neměly být běžnou součástí našich životů a omezovat nás ve spokojeném životě,“ dodává.

Pilotní ročník projektu Týdne bez diet s Anabell proběhne v několika fitness centrech po celé České republice. Sportoviště mohou věnovat vybranou lekci na podporu činnosti Centra Anabell a podpořit tak novou filozofii organizace, která říká, že lepší, než se trýznit dietami, je přiměřeně sportovat a udržovat se fit. Doslova: Jíme proto, abychom mohli sportovat. „Slovo přiměřeně je nutné zdůraznit, protože i pohybu musí být ve zdravé míře. Stejně jako diety je nebezpečná závislost na pohybu a nadmíra cvičení,“ připomíná Jana Sladká.

Na facebookové stránce Centra Anabell se zájemci mohou připojit k události s názvem Nedržím dietu a rovněž tím Týden bez diet s Anabell podpořit.

V neposlední řadě si lze za symbolickou částku 50 korun zakoupit speciální odznáček s vtipným sloganem „Hlad není můj kamarád, lepší zdravě sportovat!“ a připnout si ho například na oblečení či batoh. Výtěžek z prodeje použije Centrum Anabell na provoz svých poboček v Praze, Brně a Ostravě, kde nabízí terapeutické a poradenské služby, nutriční poradenství nebo i anonymní e-poradnu či telefonickou krizovou pomoc. Zároveň se Anabell věnuje i osvětové činnosti.

Týden bez diet s Anabell si neklade za cíl podporovat obezitu či emoční přejídání. Jenže s novou dobou dostalo slovo dieta zcela nový význam. Zatímco obecně dieta znamená speciální stravu pro nemocné, například pro lidi s nesnášenlivostí lepku nebo s cukrovkou, moderní doba má dietu spojenou mnohdy jen s redukcí hmotnosti. Diety se staly fenoménem. Přitom redukční dieta by měla nastoupit až v případě obezity a být pod dohledem lékaře. Realita je ovšem jiná a s omezováním potravy koketují již velmi mladé dívky. Paradoxní je fakt, že to vzhledem ke své výšce a věku vůbec nepotřebují.

V tom jsou diety zrádné a nebezpečné. Toto nebezpečí nespočívá pouze v tom, že omezíme určitou část potravin a přijdeme tedy o část důležitých živin, ale také v tom, že existuje velmi tenká hranice mezi dietou a problematikou poruch příjmu potravy. Anorexie a bulimie jsou léčitelné, ale mohou končit i smrtí – skutečně patří k psychickým poruchám s nejvyšší úmrtností.

Byť se poruchy příjmu potravy týkají nejčastěji mladých dívek ve věku 13 až 25 let, nezřídka mohou propuknout i v pozdějším věku. Statistiky jsou navíc velmi zkreslené, protože poruchy příjmu potravy jsou společensky tabuizovány, dotyčný se za svůj problém stydí, odkládá řešení a mnohdy si ani neuvědomuje, že nějaký problém má.

Diety mají negativní vliv na fungování metabolismu

Diety, které způsobí, že jídelníček je často výrazně energeticky podhodnocený a nutričně nedostatečný, ovlivňují organismus na mnoha úrovních, včetně psychické stránky člověka. Z dlouhodobého hlediska negativně dopadají na fungování metabolismu – tj. hospodaření s živinami v těle.

„Zahrávání si s dietami často bohužel vede k opačnému extrému – přejídání. Vzniká tak začarovaný kruh hladovění a přejídání provázený silnými pocity frustrace a známým nástupem tzv. jojo-efektu,“ říká nutriční terapeutka Centra Anabell Tereza Bočková.

Tento začarovaný kruh lze podle ní jednou provždy překonat jedině tím, že náš příjem energie z potravy bude vyrovnaný, dostatečný a pravidelný. Samozřejmě nezáleží pouze na energetické hodnotě stravy – kaloriích – ale také na složení našeho jídelníčku a na výběru vhodných potravin.

„Redukci hmotnosti je vhodné konzultovat s odborníkem, který se orientuje v oblasti racionální výživy a zároveň je schopný objektivně zhodnotit výživový stav. Teprve na základě toho nastavuje optimální redukční režim, pokud je to nutné,“ dodává Tereza Bočková.

Mnohem spíš než na diety, měl by se člověk zaměřit na zdravý životní styl (nepřejídat se, nekonzumovat velké množství jednoduchých cukrů, tzn. sladkostí) a přiměřeně se hýbat, sportovat.

„Pokud člověk skutečně dodržuje základní výživová doporučení, to znamená jí zhruba ve tříhodinových intervalech, má pestrou stravu a přiměřeně se hýbe, není-li nemocný, tělo nemá důvod tloustnout a žít v nadváze,“ vysvětluje nutriční terapeutka Centra Anabell Tereza Bočková s tím, že lidé s nadváhou by se do hubnutí neměli pouštět sami, ale měli by se svěřit do rukou odborníka s patřičným vzděláním.

„Zároveň je třeba si uvědomit, že každý jsme nějaký a měli bychom se mít rádi takoví, jací jsme, známé přijmout sám sebe. Jestli budu vážit o dvě kila méně, nebo více, to mi štěstí nepřinese. Budu-li se trápit hlady, nepřijímat dostatečné množství potravy, projeví se to na mé psychice a nebude se mnou k vydržení. Koneckonců, zkuste se zeptat na přehlídkovém mole. Zjistíte, že ani modelky, které třeba mohou být naší optikou dokonalé, nežijí ve stoprocentní spokojenosti s vlastním tělem,“ uzavírá ředitelka Centra Anabell Jana Sladká.

Na to konto vítá Anabell krok francouzské vlády, která se chystá „vyhlásit válku anorexii“, tamní poslanci v uplynulých dnech poslali dodatek ke zdravotníku zákonu do Senátu. Za podporování anorexie mohou hrozit statisícové pokuty nebo vězení. Cílem je postihovat nabádání, zejména na internetu, k nadměrné štíhlosti prostřednictvím dlouhodobých dietních omezení. Na takzvaných pro-anorektických blozích, které nejsou výjimkou ani v České republice, se dívky navzájem motivují fotografiemi kostnatých těl nebo různými návody, jak vydržet hladovění. Takové návody podle definice nové právní normy člověka v důsledku vystavují nebezpečí úmrtí nebo přímo ohrožují jeho zdraví. „Jedná se o v jistém slova smyslu návody na jistou a pomalou sebevraždu, a to přece nemůže být správné,“ uvádí Jana Sladká.

Francie, jedna z kolébek módního průmyslu, rovněž hrozí pokutou agentům, kteří budou zaměstnávat dívky s nezdravě nízkým BMI nebo je nabádat k extrémní štíhlosti. Podle agentury AFP má ve Francii anorexii 30 až 40 tisíc lidí, v drtivé většině se jedná o mladé dívky a ženy, ale problém poruch příjmu potravy se nevyhýbá ani mužské populaci. Opatření ovšem nemá jen diktovat módnímu průmyslu, vzniklo hlavně kvůli dospívajícím dívkám, které jsou společností tlačeny k tomu, aby byly štíhlejší, tedy méně jedly – držely diety.

Eva Fryšarová