Autismus

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
Dobrý den.

moderátor:
A také Zdislavu Svitákovou, která je koordinátorkou pobytových služeb péče Diakonie Západ. Budeme si povídat zejména o službách Domova Radost pro osoby s postižením, který sídlí v Merklíně na Plzeňsku. I vám hezké dopoledne. Vítejte.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Dobrý den.

moderátor:
Dámy, nejprve poprosím o základní představení vašich organizací. Motýl, ten letos slaví 10 let od svého vzniku. Je to tak?

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
Přesně tak. Slavíme 10 let. Za tu dobu, co fungujeme, tak se z původní rehabilitační služby nebo rehabilitační organizace, nevím, jak bych to nazvala, tak se Motýl překlopil ve dvě sociální služby a rodičovské centrum, do kterého právě integrujeme děti, například z rané péče, což je jedna z těch služeb. V rané péči pracujeme i s autisty, pracujeme i s dětmi s jiným postižením, kromě dětí, které mají smyslové postižení. S těmito neumíme, nejsme na to zařízeni. Ta raná péče je služba pro rodiny celé, mohou k nám přijít, když mají nějaké podezření, že dítě je odlišné, že se nějak nepodobá svým vrstevníkům a my pak pracujeme s celou tou rodinou. Druhou službou jsou terapeutické dílny, které jsou pro dospělé klienty s postižením, i tam můžou chodit autisti, ale nemáme jich tolika, takže asi nám odchází do Merklína možná.

moderátor:
Takže máte vedle sebe konkurenci, chápu to tak, nebo to tak v tomto segmentu nefunguje tímto způsobem.

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
Ne, konkurence určitě, my jsme samozřejmě rádi, klientů máme i tak dost, takže jedině dobře, že je tady tolika organizací dalších. To je asi o Motýlu tak možná zhruba všechno. Já bych asi pak možná mluvila dál.

moderátor:
Budeme se bavit určitě konkrétněji. Teď poprosím o představení Domova Radost v Merklíně na Plzeňsku. Mým druhým hostem je Zdislava Svitáková. Prosím.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Tak Domov radost je pobytová sociální služba, která sídlí v Merklíně, což je asi tak trošku, je to Plzeň-jih a je to 2 kilometry od Merklína, není to přímo ve vesnici, je to tak trochu na samotě. Zaměřujeme se na dospělé lidi s autismem, a s mentálním postižením, jsou to dospělí lidé, to znamená, ve věku zhruba od 18 do 60 let, nabízíme jim ubytování, stravu, snažíme se o smysluplné aktivní využití volného času, naši uživatelé jezdí i do denních služeb, že se jim snažíme nabídnout i takový jakoby normální a klasický způsob života, že ráno vstanu a jdu do práce, naši uživatelé jdou do denních služeb, což je denní stacionář v Soběkurech nebo Centrum denních služeb Plamínek v Merklíně. Někteří z nich také ještě chodí do školy, do speciální školy v Merklíně. Takže tam tráví zhruba ten čas do 2, 3 hodin odpoledne, posléze se vrací do Domova Radost, kde mají odpolední, odpolední program. Domov je rozdělen na 4 domácnosti, každá z těch domácností se cílí v podstatě na trochu jinou skupinu, máme tam jak lidi s nízkofunkčním autismem, tak i s vysokofunkčním, máme tam lidi s lehčím mentálním postižením i s těžším, je to, je to taková jakoby skupina lidí různorodá a v každé té domácnosti probíhá odpolední program, přijde se, že jo, přicházejí z těch denních služeb, dají si nějakou svačinu, a pak dle jejich přání se prostě odvíjí, odvíjí ten program. Někteří z nich chtějí odpočívat, někdo z nich je na zahradě, někdo ten čas tráví třeba u televize, poslechem hudby, zpěvem, takže tak jakoby různě podle toho, co kdo chce nebo potřebuje. Takže asi já bych tady mohla hovořit dále, tak počkám, co se mě budete ptát.

moderátor:
Vy jste něco z toho už teď naznačila, já se chci zeptat, co všechno v souvislosti s autisty považujete za smysluplné využití volného času, to znamená, kterým aktivitám se lidé s tímto handicapem rádi věnují. Markéto Berešová.

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
Tak u nás je to trochu specifické v rámci té služby, protože my pracujeme hlavně s tou rodinou, když bych se zaměřila přímo na ty děti s autismem, tak u nás je to o tom, protože při Motýl, o. s. funguje ještě rodičovské centrum Vlnka, což je klasické rodičovské centrum, kde probíhají prostě kroužky pro děti s rodiči nebo děti samotné, a my se právě děti, převážně s autismem z rané péče, snažíme integrovat do toho rodičovského centra, to znamená, že pokud je to potřeba, tak jim seženeme asistenta z řad dobrovolníků, který s nima je v nějakém tom kroužku, s rodiči se vždycky domlouváme, samozřejmě, co pro to dítě bude nejvhodnější, jestli ho baví pohyb, jestli potřebují, aby se vyběhal někde a doma byl relativně v klidu, nebo jestli ho baví kreslení, práce s hlínou a tak podobně, takže vybereme vhodný kroužek, seznámíme rodinu s asistentem, pak seznámíme dítě s asistentem, a to dítě jde do kroužku. Tam v podstatě u těch dětí je to jako u normálního zdravého dítěte, prostě kdy žádné postižení není, a o to se snažíme, k tomu dítěti se nepřistupuje jinak, když je potřeba, tak je tam ten asistent, aby prostě nějak zasáhl, aby třeba vymyslel jinou činnost, ale to smysluplné, smysluplné využití volného času probíhá tak jako u zdravých dětí, není to určitě nějak odlišné, u dospělých si myslím, že to bude podobně, ale když se začne u těch dětí, tak si myslím, že to je úžasný, protože zároveň ty děti s autismem se naučí prostě nějak fungovat mezi zdravými dětmi, a naopak ty zdravé děti se naučí prostě fungovat s někým, kdo může být trošku jiný a může se projevovat jinak.

moderátor:
Chtějí z Merklína ještě něco doplnit?

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Já právě nad tím přemýšlím, co bych ještě doplnila. Já si myslím, že u nás se snažíme hodně jakoby individuálně k tomu přistupovat, co který z nich z těch našich uživatelů má rád, takže zaměřit se na to, na jejich přání, pokud je to samozřejmě možné, tak tomu se přizpůsobovat. A do ničeho je netlačit, jo, konkrétně lidi s autismem tohle nezvládají.

moderátor:
Teď poprosím o takovou informaci obecného rázu, čeho by se většinová veřejnost v kontaktu s autisty mohla nejvíce vylekat, to znamená, čím je tato skupina lidí specifická?

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Specifickým chováním, jo, občas, občas někteří z nich nás překvapí tím, jak komunikují, já jsem kolegyni tady vyprávěla před tím, než jsme šly do studia, o tom, jak mi včera jedna naše uživatelka, kdy já jsem jí popřála hezké ráno, řekla, skoro na mě začala křičet, že mi přeje, že to se takhle neříká, že se říká dobré po noční, jo, takže oni opravdu i používají třeba svoje, svoje slova a od nás to vyžadují, zase záleží, jestli jde o lidi s vysokofunkčním autismem nebo s nízkofunkčním autismem. Většinou lidi s nízkofunkčním autismem nekomunikují vůbec, takže nás třeba vodí rukou a ukazují nám, co chtějí, co potřebují, jo, my jim poskytujeme veškerou péči o jejich osobu, někteří lidé potřebují krmit, veškerou hygienu a tak dále. Lidi s vysokofunkčním autismem, ty mají hodně velký problém začlenit se do společnosti, takže pro ně je problémem jakoby, když mají třeba jít k lékaři, jeden z našich uživatelů si hodinu třeba připravuje, co paní doktorce řekne, protože to ho znejisťuje, neví, co ona od něj očekává, jo, že opravdu to, co my jim třeba říkáme, oni vnímají opravdu úplně jinak a nikdy je pro ně hrozně těžký s náma prostě komunikovat a i pro nás s nima, samozřejmě.

moderátor:
Jak důležitý je pro ně ten pevný řád, o kterém jsem se zmiňoval v úvodu a do jaké míry jsou tím pak ovlivněny vaše služby, paní Berešová.

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
Ten řád je určitě hodně nutný. Já zase nevím, jestli u nás úplně, protože my jsme opravdu specifický tím, že o ty děti nepečujeme, že prostě nemáme u sebe celodenně, jako třeba v Merklíně mají ...

moderátor:
Ale býváte v té interakci s rodinou.

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
Býváme v kontaktu, přesně tak. Ale je to spíš o konzultacích. Do té rané péče se dochází na konzultaci, ten řád je spíš vidět ve chvíli, kdy naše poradkyně jde do domácnosti, protože my můžeme chodit i k lidem domů, a tam je vidět, že za prvé to dítě třeba hodně znejistí, protože přišel někdo, koho zná z organizace, koho zná prostě v místnosti pro ranou péči, tak přišel k nim, a v tu chvíli třeba reaguje úplně jinak, než by reagoval, když by zase přišel k nám do Motýla. To je právě ten řád, protože je zvyklé potkávat určité lidi někde, najednou prostě se s nima setkává v úplně jiné situaci. Když bych to třeba stáhla na ty kroužky, kam děti integrujeme, tak ve chvíli, kdy je v kroužku dítě s autismem, tak ten kroužek je opravdu načasovaný, musí se začít třeba stejnou básničkou, potom musí následovat nějaký, například běhání, potom písnička, i opravdu musí to být takhle hodně přesně a ty děti to vyžadují, takže když je nějaká změna, tak prostě se seknou a třeba nefungují. My pro autisty děláme i nácviky sociálních dovedností, což je takový ucelený komplex, je to v podstatě kurz pro ty děti, je to 10 lekcí, kdy se učí právě tomu, jak sociálně fungovat. Jak navázat kontakt s kamarádem, jak fungovat prostě v tramvaji, protože u autistů je třeba velký problém, že nerozliší to, co vlastně mají říct nahlas a co si mají nechat jenom v hlavě, takže kolikrát vznikají úplně úžasný situace, kdy vleze maminka s chlapečkem do tramvaje a chlapeček zakřičí - ježiš, tady někdo hrozně smrdí. Tak i o tomhle prostě jsou třeba ty nácviky. A i v rámci těch nácviků se nám stávalo, že děti vyžadovaly přesně činnosti, prostě třeba jenom změnu nějaký hry, ale musela ta hra být ve stejnou dobu. Já ještě bych možná jenom navázala na to specifický chování, o kterém mluvila kolegyně, ty autisti můžou třeba někdy být až jako děsivý, nám se právě v rámci těch nácviků stalo, že 8-letý chlapeček, už nevím, jak se jmenoval, přišli na tu situaci, ale vyprávěl nám, že by hrozně chtěl jít s maminkou po tramvajový zastávce, chtěl by, aby přijela ta tramvaj a maminku srazila, strašný, že jo, prostě v nás úplně jako hrklo, říkali jsme si, ježišmarja, co tady máme za dítě, tak jsme se ho ptali jako a proč prostě, vždyť by to maminku bolelo a mohla by být v nemocnici, a chlapeček řekl, no, právě, já mám rád ty sanitky, když přijedou a houkají. Takže on prostě jenom, aby viděl tu sanitku, kterou má rád, tak vůbec nedomyslí tu situaci, vlastně kterou řekl, protože mu jde jenom o ten výsledek vidět tu sanitku, samozřejmě to nejsou nějaký násilný lidi většinou, takže by určitě maminku nestrčil, ale opravdu mu jde jenom o ten výsledek, tohle, když řekne někde na veřejnosti, tak je zle, prostě, že jo, vůbec už s ním nikdo nebude komunikovat, všichni ho vezmou, jako jižišmarjá, to je nějaký grázl a je zle.

moderátor:
Markéta Berešová a Zdislava Svitáková jsou dámy, které tady zastupují organizace, které se věnují mimo jiné péči o lidi s autismem, ptejte se, volejte nám na linku 377488222, nebo posílejte SMSky na číslo 605558888. Český rozhlas Plzeň, aktuálně 8 hodin a 42 minut.

moderátor:
Zítra si připomeneme Světový den porozumění autismu, i proto jsme do dnešního vysílání pozvali Markétu Betešovou a Zdislavu Svitákovou, které zastupují organizace, které se mimo jiné právě péči o lidi s autismem věnují. Jak ten zítřejší den "oslavíte". Markéto Berešová.

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
Tak my jsem připravili takovou osvětovou akci pro děti ze škol, měli jsme to pro městský obvod I, přihlásily se nám dvě školy, takže se to bude týkat přibližně 60 dětí z toho obvodu. A vzali jsme to trochu netradiční formou, chtěli bychom, aby si zdravé děti vyzkoušely, jaké to je být autistou. Takže jsme formou různých videí a různých dalších jako technik připravili prostě pro ty děti takový program, bude pro ně připraveno 8 stanovišť a vždycky si vyzkouší něco, co ten autista vnímá, slyší, cítí a podobně. Napadá mě třeba jedno stanoviště, kde si, se podívají na pohádku O Červené Karkulce, která je kreslená a je trochu specifická tím, že tam vybíhají v sekundových záběrech informace o tom třeba, kolik zajíců se vyskytuje v lese, kterým Karkulka prochází, jak dlouhá byla cesta od Karkulčina domu do domu babičky. Autista třeba prostě opravdu vnímá spoustu věcí, kterých my si vůbec nevšimneme, jo, takže máme teďko zkušenost s tím, že když jsme mu pustili tady tu pohádku autistovi, tak si opravdu všimnul, kolik těch zajíců v tom lese je. My to vůbec neregistrujeme, zaregistrovali jsme obrázek zajíce, ale jako počet, to vůbec prostě, dokonce tam našel i nějaký chyby v tom videu, což bylo hodně zajímavý, takže třeba na tomhle si ty děti vyzkouší prostě, co všechno ten autista vnímá, co všechno ho ovlivňuje a co pak může jako způsobovat to, že se chová prostě jinak, protože těch vlivů, který na něj působí, je opravdu obrovský množství, proto to chování někdy úplně neodpovídá našemu chování. Dalším stanovištěm bude třeba český pořekadla, naprosto běžný, který jsou řečený vědeckou vědečtinou, možná bych to nazvala, takže jsou naprosto nesrozumitelný, což zase je další věc, že autista třeba běžný slova, který my říkáme, zase zná jenom v určitých, v určitých kontextech, takže třeba nemusí vůbec rozumět tomu, co říkáme. Občas je u autistů hodně dlouhá reakční doba, než prostě odpoví, protože si musí v hlavě přerovnat to, co prostě slyšeli, co to znamená pro ně, co mají udělat a tak. Takže takovouhle formou si děti vyzkouší, jaký to je být autistou, protože děti s autismem jsou hodně často integrovaný do běžných škol, takže děti se s nimi setkávají naprosto prostě běžně, tak bychom rádi, aby třeba pochopily, proč se prostě chovají jinak a uměly na to tak nějak reagovat.

moderátor:
A propos, myslíte, že by do toho šli i dospělí, šli by si vyzkoušet, jaké to je být autistou?

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
My doufám, že do toho minimálně půjdou paní učitelky a samozřejmě, když bude, protože je to v parku, je to v parku za bazénem na Lochotíně, takže když tam budou, určitě předpokládám s maminky s dětma, tak maminky taky zapojíme, aby věděly, s čím se můžou setkat, určitě. Já myslím, že by do toho dospělí šli, že to je taková forma, že by to dali.

moderátor:
Tak, ještě něco dalšího z programu?

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
Ještě máme takovou symbolickou věc, jenom na závěr bych zmínila, protože barvou autismu je modrá, což je barva komunikace a ta komunikace je velký problém v autismu, tak proto modrá. A jedno dítě ze 100 už se v dnešní době rodí s nějakou poruchou autistického spektra, tak na konci celého toho programu vypustíme s dětmi 100 modrých balonků vzhůru s tím, že každé to dítě napíše nějaké poselství, nějaký vzkaz, nakreslí obrázek na ten balonek a ten pak poletí do světa a třeba to něco bude znamenat pro ostatní.

moderátor:
Teď nevím, jestli jste to slyšeli, ale Zdislava Svitáková při té vaší zmínce o 100 baloncích řekla jenom vau. Tak co vy jste, co vy jste připravili v Merklíně.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Tak my se chceme zapojit do osvěty v oblasti pro zmínění autismu právě i v Domově Radost. A my to uděláme tedy takovým nám přirozeným způsobem, tedy oblečeme se do modrého, já jsem se dneska také přioblékla do modrého. A posléze ...

moderátor:
Posluchači si to mohou ověřit pohledem do studia přes webovou kameru na stránkách plzen.rozhlas.cz. Omlouvám se, že jsem vám do toho vstoupil.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
V pohodě. A kromě teda oblečení jsme se s kolegyněmi domluvily, že si i třeba vyzdobí domácností do této barvy. A dneska v 8 hodin by se taky Domov Radost měl rozsvítit v modré barvě, protože kromě zítřejšího i dnešní den je dnem autismu a první, nebo hlavním dnem autismu je 2. duben, to ano, ale ty 2 dny prostě jsou 1. i 2. dubna dny, kdy se prostě tahle osvěta připomíná na téma autismu, takže takto se zapojíme.

moderátor:
My se kolem toho celou dobu točíme, paní Hana napsala zprávu, jak se autismus projevuje, dodám, že z lékařského pohledu to více rozebereme v podvečerním pořadu s odbornicí z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň, stane se tak po 18. hodině v pořadu Co vás zajímá. Co byste řekly vy, jak byste odpověděly.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
nejmenovaná osoba:
No, tak jak se autismus projevuje. Je to různé. U různých, u každého z našich uživatelů je to různé, jak kolegyně už zmínila, často to může být, že potkáte na ulici člověka, který vás osloví podivným způsobem, který nebude třeba typický, nebo když někomu položíte otázku a neodpoví na ní tak, jak třeba čekáte, tak to může být taky člověk třeba s autismem, ale taky samozřejmě nemusí, lidi s autismem, já teď ..., když vzpomínám třeba na případ našeho, našeho uživatele, ten je, ten je schopen prostě přijít a zezadu na vás sáhnout a nějakým způsobem po vás chtít, abyste třeba opakoval, opakoval slova, které on chce slyšet, jo, což je prostě netypické, jo, takže v tomto případě třeba reagovat opravdu, opravdu stejně jako s normálním člověkem. Snažit se ho uklidnit, v případě, že to obtěžování opravdu je, je nadstandardní, tak opravdu třeba zavolat i policii, když nemůžete tomu člověku to vysvětlit, on není schopen to pochopit, tak jednat úplně stejně jako s kýmkoliv jiným, jo, protože nám se stává, že prostě do našich zařízení přicházejí lidi a stěžují si na ty naše klienty. Vy jste za ně zodpovědní, naučte je se chovat a tak dále, jo, a my jim znova a znova opakujeme - chovejte se k nim stejně, jako k většinové společnosti.

moderátor:
Jaká obvykle bývá reakce té většinové veřejnosti, dá se to vyjádřit slovem netečnost, nebo ta reakce bývá jiná.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
nejmenovaná osoba:
Já nevím, jak bych teď odpověděla. Já si myslím, že v každém případě je nepřiměřená ta reakce, ale já to jako naprosto chápu, protože prostě ve chvíli, kdy se setkáme s něčím, s čím nemám zkušenost, tak neumíme zareagovat. Takže asi opravdu to, co říkala kolegyně, prostě snažit se o to reagovat, jako s každým jiným člověkem, když já nevím, jak bych sama zareagovala, kdyby prostě mě někdo oslovil jako nečekaně, nějak zvláštním, nevím, no, myslím si jako, že je to hrozně složitý prostě zareagovat správně, takže prostě asi, když někdo nezareaguje tak, jak by měl, tak je to naprosto pochopitelný.

moderátor:
V další SMSce stojí: "Prosím, existuje na Chebsku nějaká poradna, pomoc pro dospělé inteligentní autisty, nebo případně v Plzni. Neslyšela jsem pořad od začátku," píše posluchačka. To znamená, kam se může obrátit.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
nejmenovaná osoba:
Poradenství.

moderátor:
Může eventuálně tu prvotní cestu vykonat přes vaše zařízení, kde jí případně pomůžete.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Určitě, určitě vím, že jako Diakonie Západ nezasahuje na Chebsko a do této části naší republiky.

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
My třeba jako raná péče máme působnost po celém Plzeňském kraji, takže si myslím, že kdyby se paní obrátila na nás, tak bychom byli schopni nějak s někým se ještě zkontaktovat, aby, abychom našli nějakou správnou pomoc, ale tam to asi, si myslím, většinou už bude o psychologovi nebo psychiatrovi, jakože vysloveně ..., víte, co mě napadá, do 26 let je tady organizace Alfa Human Service, která by mohla, ale je to jenom do těch 26 let jakoby toho člověka s autismem teda, takže, když by se tam vešli věkově, tak Alfa Human Service.

moderátor:
Paní Olga, její SMSku ještě stihneme, píše: "Dcera má 2 kluky autisty, jezdí až do Chebu, do školy, chebská ředitelka a třídní učitelka šikanují dceru ohledně syna Lukáše, říkají, že je nevychovaný a tak dále. 3. 4. mají opět pohovor, přítomen bude i otec. Zajděte tam, ať se to vyřeší. Škola, kde mají výtah pro postižené. Díky Olga."

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
nejmenovaná osoba:
V těch školách je hodně problém takhle s autistama, protože ...

moderátor:
A věnujete se právě i této péči, to znamená, toto jsou pro vás konkrétní podněty, kterým se pak v praxi věnujete.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
nejmenovaná osoba:
Určitě, ale my jsme omezený prostě státem, kdy můžeme reagovat jenom na věci, který se týkají dětí do 7 let, ale třeba tady v Plzni hodně se školama spolupracujeme, chodíme do škol, i do školek, kde prostě se snažíme nějak ty paní učitelky, nevím, jim vysvětlit, jak s tím dítětem prostě zacházet, i třeba nějaké speciální postupy, jak s dítětem komunikovat, jak mu nastolit právě řád, tak o to se snažíme, ale pořád je to dneska problém, ty školy se snaží integrovat, ale nejsou na to ještě podle mě připraveny.

moderátor:
Co poradíte v tomto konkrétním případě, kde údajně ředitelka a učitelka šikanují dceru ohledně toho syna Lukáše s odůvodněním, že je nevychovaný a podobně.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
nejmenovaná osoba:
Já si myslím, že tam jde o tu osvětu, jo, asi maminka by se měla, měla více dozvědět nebo přečíst si třeba o autismu a snažit se to tý paní učitelce předat nebo v případě s pomocí právě nějakého odborníka vysvětlit, že autismus není o tom, že ten, to dítě je nevychované, jo, že prostě je to jeho projev, který prostě se výchovou nedá ovlivnit, jedině speciálním přístupem.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
nejmenovaná osoba:
Přesně tak, ten přístup je důležitý.

moderátor:
V závěru poprosím už jenom velmi krátce. Jak vůbec fungují třeba autistické děti v rámci školního kolektivu?

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
nejmenovaná osoba:
V dnešní době funguje institut asistenta pedagoga, takže ten, to dítě by mělo mít, nebo když by to teda potřebovalo, někteří autisté fungují naprosto normálně, ve školách fakt jako bez problémů, když mají asistenta, tak je o to lepší, protože ve chvíli, kdy se objeví nějaký problém, jak v kolektivu třeba během přestávky, tak během výuky, tak ten asistent může zasáhnout, může s dítětem třeba odejít, nebo mu vysvětlit tu situaci, protože může reagovat nepřiměřeně proto, že nerozumí situaci. Takže já si myslím, že dneska, když je ten přístup právě k tomu dítěti správný a když ten učitel, ta škola se snaží, aby to dítě mohlo fungovat, tak autisti fungují ve škole naprosto běžně, skvěle prostě. Teďko dokonce se nám stalo, jak jsem mluvila o našem dni autismu, tak paní ředitelka nám říkala, že ve třídě mají dva chlapce s Aspergerovým syndromem, což je jeden typ autismu, a to jsou v podstatě nejlepší žáci, jinak jako inteligenčně, když to řeknu takhle, tak i chováním a projevem prostě během celého toho vyučování.

moderátor:
Děkuji, pro tuto chvíli toho více nestihneme. V závěru, prosím, sdělte kontakt na vaše pracoviště, případně kde vás lze tedy najít, nejprve se ptám na organizaci Motýl Plzeň.

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
Tak my sídlíme v Plzni na Lochotíně, všechny informace jsou k nalezení na internetových stránkách motyl-plzen.cz. Jsou tam i kontakty, informace o všech aktivitách, které máme, takže když bude někdo potřebovat, tak tam nejde všechno.

moderátor:
A dodejme, že Markéta Berešová je vedoucí tamní rané péče. Děkujeme za návštěvu, na shledanou.

Markéta BEREŠOVÁ, vedoucí rané péče organizace Motýl Plzeň:
Taky děkuji, na shle.

moderátor:
A Zdislava Svitáková nám řekne o Domovu Radost pro osoby s postižením v Merklíně na Plzeňsku.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Takže informace o Domově Radost najdete na www.diakoniezapad.cz. Musíte se tam prohledat a najít, najít Domov Radost. Momentálně teda probíhá, začala probíhat kampaň H2Óda na Radost, takže i tam se můžete podívat, jak nás můžete podpořit.

moderátor:
I vám děkuji. Mějte se hezky, na shledanou.

Zdislava SVITÁKOVÁ, koordinátorka pobytových služeb péče Diakonie Západ:
Díky, na shledanou.

moderátor:
A dodávám, že poruchám autistického spektra z lékařského pohledu se budeme věnovat v pořadu Co vás zajímá krátce po 18. hodině.