Tento text je určen všem osobám se zdravotním postižením, které mají utkvělou potřebu páchat dobro. Berte můj příběh jako vyléčení z dobrodiní.
Přišel známý s tím, že je můj přítel, že chápe můj těžký život s nemocí, že je vlastně velmi naštvaný na mého bývalého manžela, který nehodlá platit výživné… a ať mu na chvíli půjčím pár peněz. Úroky prý budou královské a vše splatí ještě před dohodnutým termínem.
Peníze jsem mu jako ta největší hlupačka půjčila, ale naštěstí jsem si nechala podepsat smlouvu.
A výsledek je asi zřejmý. Peněz ani úroků a ani úroků z prodlení jsem se samozřejmě nedočkala. Na obhajobu jsem si vyslechla povídání o špatné finanční situaci pro všechny zdravé, silné a schopné.
A teď následuje popis mého dalšího postupu: je třeba napsat žalobu, tuto žalobu doručit příslušnému soudu, nyní následuje asi půlroční čekání, až můj případ přijde na řadu, nyní bude probíhat asi půlroční jednání u soudu, po získání rozsudku musím čekat jeden měsíc na nabytí právní moci, teď je konečně čas předat celý případ exekutorům. Pokud si myslíte, že vaší investicí je pouze čas, rychle se proberte. Vše stojí peníze, které samozřejmě můžete vymáhat z dlužníka. Čeká vás tedy ještě jedno soudní kolečko. Uvidíme se tedy za pár let a můžeme si povídat o rychlosti jednotlivých soudů.
Vy, zdraví zlodějíčkové, mluvíte o osobách se zdravotním postižením jako o mrzácích. Možná vás uklidní, že my o vás smýšlíme úplně stejně.
Monika Henčlová