"Těším se, že se v Londýně vyspím," prozradila HN nevidomá běžkyně Miroslava Sedláčková jednu z aktivit, kterým se v následujících dnech během paralympiády hodlá věnovat. Úspěšná atletka a jedna z největších českých medailových nadějí na hrách dělá sport pro zábavu. Vydělává si zaměstnáním ve Státním fondu životního prostředí díky svým znalostem práva. K jednomu akademickému titulu nedávno přidala druhý z informatiky na České zemědělské univerzitě. Pro samou práci, dosavadní studium a tréninky minimálně třikrát týdně neměla moc času spát.
I přesto, že se na paralympiádě letos nepoběží její nejoblíbenější osmistovka, doufá Sedláčková v úspěch – hlavně na trati 1500 metrů. "Zaběhneme si i dvoustovku a čtyřstovku, to ale spíš proto, abychom se sžili s oválem," prozrazuje Mirčin trasér Michal Procházka.
Nad otázkou, zda už mu jeho svěřenkyně někdy utekla, se pousměje. "I to se stalo, že jsem zrovna neměl den," přiznává Procházka. Lidé, kteří jejich závody sledují, jim prý ale častěji říkají, že běhají jako jedno tělo, že jsou tak sladění, že ten druhý ani není vidět. Oba při kroužení po londýnském mondu bude spojovat krátký pásek gumy. "Říkáme tomu guma od trenýrek," usmívá se potutelně pětatřicetiletá běžkyně. Závodnice pak bude mít navíc klapky na očích, běhá totiž v kategorii nevidomých bez zbytkového zraku, a aby v tom náhodou nešlo podvádět, bude mít ona i všechny její konkurentky tuto pojistku. Ovál, který má seběhaný z tréninků na pražské Děkance nebo v Edenu, by prý zvládla i bez vodiče, samozřejmě asi ne tak rychle. Vedení traséra jí pomáhá hlavně v zatáčkách a v nápovědě, jak si vedou soupeřky. "Nikde to není stejné, jiní jsou soupeři. Když nevidíte, máte jiné pocity podle velikosti akce, ruchu, podle lidí, kteří se o vás starají, doprovází vás na sportoviště. Těch rozdílů je spousta," popisuje, v čem bude rozdílnost londýnského závodu.
Sedláčková a Procházka se atletice věnují, jak sami říkají, za své a pro sebe. "Investujeme vlastní čas i vlastní peníze. Profesionální sportovce mezi paralympiky moc nenajdete, v zahraničí je to běžnější," říká Procházka, jinak správce webu Českého atletického svazu. "Na druhou stranu si ani jeden nechce stěžovat. "Dostali jsme příspěvek na boty, svaz zrakově postižených nám proplatil soustředění, paralympijský výbor nám přispívá na výživu a potravinové doplňky – dá to takových 50 tisíc," počítají oba a shodují se na tom, že finanční nezávislost nabízí naopak svobodu v tom, že jsou sobě svými pány.
O autorovi: Michal Šenk, michal.senk@economia.cz