Zatímco golf si můžeme dovolit, jinde šetříme. Jaká náhoda, že na těch, kteří pomoc státu potřebují nejvíc. Rodiče s postiženými dětmi přišli s novým rokem až o 7 tisíc korun státní pomoci a jejich ponížené žádosti o životně důležité pomůcky končí v koši. Natáčela s nimi Barbora Straňáková.
osoba:
Ukaž, co umíme se ližičkou. Tak ano, výborně. Seš připravená? Tak budeme jíst. Tak poď, šup. Šup tam s tim.
osoba:
A může maminka s Nikolkou? Tak koukej. Šikovná holčička. A ty umíš sama.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Pro úředníky jsou jenom položkou na seznamu. Pro pojišťovnu znamenají vysoké náklady. Děti, které se narodily s postižením, ale dávají světu mnohem víc, než dostávají. Umí se radovat jako málokdo a bojují o každý malý pokrok. Eliška zatím moc nemluví. Umí říct jenom 3 slova. Jestli bude někdy chodit lékaři zatím nejsou schopni říct. Její mozek je těžce poškozený a levá s pravou hemisférou nespolupracují. Kdyby se jí od malinka s pomocí odborníků nevěnovala, zůstala by slepá.
Lenka BÁRTOVÁ, matka Elišky, samoživitelka:
Dneska musím říct, že už Eliška vidí i takhle veliký piktogramy. Ale vopravdu je to tou cílenou prací, která trvá. A ukaž, z čeho piješ. Šťávičku, ukaž. Tak, výborně.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Mámy dětí s postižením jsou doma. Pracují ale na plný úvazek.
Jitka PETERKOVÁ, matka Nikoly:
Nikolka teď teprve kolem toho třetího roku se naučila sama sedět. Ale musíte cvičit s ní. Musíte s ní cvičit každý den, musíte to dodržovat.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Výplata nasazení neodpovídá. Zvlášť po novém roce. Přišli o speciální rodičovskou, kterou dřív rodiny s handicapovanými dětmi dostávaly až do sedmi let.
Jitka PETERKOVÁ, matka Nikoly:
My jsme přišli o celkově necelejch 7 tisíc korun, jo, což je jako zásadní změna a ta vám určitě chybí.
Petra CIHLOVÁ, ředitelka Rané péče EDA:
Vlastně ani nevědí, jak dál budou pokračovat v péči o dítě, jestli budou muset jít do práce.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Radikální měnu v příspěvcích udělalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Vzkaz náměstka ministra Davida Kafky. Stát není maminka.
David KAFKA, náměstek ministra práce pro sociální a rodinnou politiku:
Máme tady plnoleté a dospělé lidi, které jsou zodpovědné, který už vědí, co se ve světě jako může a co se nemůže, co to dítě potřebuje a co nepotřebuje, co si mohou dovolit a co si nemohou dovolit, jestli jim pomůže babička nebo jim nepomůže babička.
Lenka BÁRTOVÁ, matka Elišky, samoživitelka:
Jako že by mi, no to mi rodina pomáhá, no to je bez debat, ale samozřejmě rodiče už mi postupně jdou do důchodu a jako že by mi jako pomáhali 2 důchodci. No tak samozřejmě to je skoro komická situace.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Zatímco předtím měli všichni základ stejný a mohli s dětmi cvičit a věnovat se jim, teď dostávají jenom příspěvek na péči odstupňovaný podle toho, jak závažným postižením dítě trpí. Pohybuje se mezi 3 a 12 tisíci korun.
Jitka PETERKOVÁ, matka Nikoly:
Co teď jako, máte si přát, aby to díte na tom bylo hůř, abysme měli víc peněz? To, to je jako strašný todleto.
David KAFKA, náměstek ministra práce pro sociální a rodinnou politiku:
Je-li to díte opravdu vážněji nemocné, tak já bych doporučoval rodičům tohoto dítěte, aby šli s ním na přezkoušení zdravotního stavu.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Dobrý rada nad zlato. Většina rodičů už žádost podala. Teď nezbývá než čekat.
Lenka BÁRTOVÁ, matka Elišky, samoživitelka:
Koukala jsem u nás pani na úřadě těch žádostí tam má takhle, takže nevim, kdy se na nás dostane.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Výdaje se mezi tím kupí. Aby dětem posílily svaly, rodiny platí za hypoterapii nebo plavání. Potřebují taky speciální pomůcky.
Petra CIHLOVÁ, ředitelka Rané péče EDA:
Teď jsme se setkali u některých klientů se situací, kdy zdravotní pojišťovny nedaly příspěvek pro naše klienty na speciální pomůcku, kterou dítě potřebuje.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Rodiče tedy nemají z čeho šetřit, protože jim klesly příspěvky a zároveň nedostanou třeba invalidní vozík, který stojí třeba i desítky tisíc. Situace, která se řeší jen těžko.
Kateřina TOBIŠKOVÁ, matka Tadeáše:
Když jsme dali žádost na pojišťovnu, tak nám schválila jenom část, schválila nám pouze podvozek pod kočár, korbičku na kočár si musíme zakoupit sami.
Jaromír GAJDÁČEK, prezident Svazu zdravotních pojišťoven:
Ty vozíky jsou dost drahé, to vybavení je taky dost drahé, takže my se snažíme udělat pro toho pacienta maximum v tom smyslu, že tady se zaplatí alespoň to základní vybavení.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Eliščina matka si na pár měsíců půjčila speciální židli, ve které holčička dělá úkoly nebo se učí jíst. Ven s ní ale jít nemůže. Musí tedy jezdit ve 4 roky starém kočárku, ze kterého už vyrostla. Vypracování žádosti lékařkou trvalo několik měsíců. Odpověď z pojišťovny byla o to rychlejší.
Lenka BÁRTOVÁ, matka Elišky, samoživitelka:
Během asi 2 dnů mi přišlo, že nám ten vozík neuznali, že ho Eliška nepotřebuje. Takže buď vědí víc, než já, že asi začne chodit, nebo tak, v tom případě jim můžu poděkovat, jestli je to pravda, ale spíš si myslim, že vlastně vůbec neznaj její stav.
Jaromír GAJDÁČEK, prezident Svazu zdravotních pojišťoven:
Samozřejmě pokud s postupem toho revizního lékaře nesouhlasí, tak vždycky se může ještě znovu obrátit na svojí zdravotní pojišťovnu.
Barbora STRAŇÁKOVÁ, redaktorka:
Nezbývá tedy než pracovat za dva, doufat nebo bojovat.
Petra CIHLOVÁ, ředitelka Rané péče EDA:
Rodiče uričtě by chtěli bojovat, ale jak to udělat. Oni musejí sn ním, s dítětem, které má těžké zdravotní postižení, být doma a těžko si dovedu představit, že se jako bojovníci seberou a půjdou protestovat třeba před Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo před Ministerstvo zdravotnictví.