ČEKALA JSEM NA VÝTAH A VNÍMALA VŮNĚ , KTERÉ SE MÍSILY S PACHY ZE SKLEPA. TLUMENÉ ZVUKY PANELÁKU, KTERÝ BYL PŘES DEN AŽ STRAŠIDELNĚ TICHÝ.. BYLO MI TAK NĚJAK SMUTNO. VŽDYŤ ZDE ŽILO VÍCE LIDÍ NEŽ VE VESNICI, KAM JSEM JEZDILA K BABIČCE NA PRÁZDNINY. VŠICHNI SE TAM ZNALI A PLNĚ VYUŽÍVALI TOHO, CO SOUSED DĚLAL JINAK. K JEDNOMU, NAPROTI NA KOPEČKU JSME CHODILI PRO VONÍCÍ TEPLÉ MLÉKO. K JINÉMU CHODIL DĚDA KUPOVAT ZRNÍ PRO SLEPICE A DALŠÍMU PRODÁVAL KŮŽE Z KRÁLÍKŮ…..
A TADY A TEĎ ? VŠEHO VŠUDY JSEM ZNALA DVĚ RODINY NA PATŘE A TO JEŠTĚ JEN DÍKY VÝTAHU. OBČAS JSEM SICE JELA S NĚKÝM NEZNÁMÝM, ALE NETUŠILA JSEM, ZDA TU BYDLÍ NEBO JE TO JEN NÁVŠTĚVA. TENTOKRÁT Z VÝTAHU VYSTUPOVALY SOUSEDOVIC DĚTI. STEJNĚ JE ZAJÍMAVÉ, JAK ZKRESLUJÍCÍ MOHOU SLOVA BÝT. BYLY TO SOUSEDOVIC DĚTI, ALE UŽ MĚLY VLASTNÍ DĚTI A DOKONCE VNOUČATA. VÍDALA JSEM JE KAŽDÝ TÝDEN.
SOUSED BYL STARŠÍ PÁN, ŽIL SÁM, ŽENA MU ZEMŘELA KRÁTCE POTOM, KDYŽ SE PŘISTĚHOVALI. VLASTNĚ JSEM JEHO VNOUČATA A PRAVNOUČATA ZNALA DOKUD BYLI MALÍ A JEZDILI SEM S RODIČI. MĚLA JSEM TAK O NICH PŘEHLED, ALE ROSTLI TAK RYCHLE, ŽE JSEM HO ZTRATILA . ZDRAVILI JSME SE, PROTOŽE ONI SI MNE PAMATOVALI Z DĚTSTVÍ, JÁ JEN ZDVOŘILE ODPOVÍDALA. TEN ČAS JE VSKUTKU RELATIVNÍ VĚC. NEMĚLA JSEM POCIT, ŽE BYCH NĚJAK RYCHLE STÁRLA. TO JEN TY SOUSEDOVIC DĚTI MI TO PŘIPOMÍNALY. A TAKÉ VYPRÁVĚNÍ SOUSEDA, TO KDYŽ JSME SE SEŠLY VE VÝTAHU. JMENOVAL SE VESELÝ A TO JMÉNO K NĚMU SEDĚLO. RÁD SI POVÍDAL, BYLO VIDĚT, ŽE JE MU SAMOTNÉMU SMUTNO. TĚCH PÁR HODIN TÝDNĚ, KDY MĚL NÁVŠTĚVU, SE ROZPLYNULO V POČTU HODIN, KTERÉ TRÁVIL SÁM. ODMÍTAL CHODIT DO KROUŽKU PRO DŮCHODCE. V TOM JSEM HO CHÁPALA. POSLOUCHAT O NEMOCECH MNE TAKÉ NEBAVILO. RADĚJI JSEM SEDLA NA AUTOBUS A ODJELA PÁR STANIC ZA MĚSTO. PÁR NĚKOLIK DESÍTEK METRŮ A OCITLA JSEM SE V DĚTSTVÍ. CHATIČKY BYLY PŘES TÝDEN PRÁZDNÉ A TAK TU VLÁDL KLID. BYL SLYŠET JEN KŘIK VODNÍHO PTACTVA OKOLO ŘEKY A ŠUMĚNÍ VĚTRU VE VĚTVÍCH STROMŮ.
OD JARA DO PODZIMU BYLO TO MÍSTO JENOM MOJE. MEZI BŘÍZAMI, KTERÉ SE TU TYČILY JAKO PANENKY NEDALEKO ŘEKY, BYLA MALÁ MÝTINKA. V HEBOUČKÉ TRÁVĚ TU KVETLA MATEŘÍDOUŠKA A CHRPY, KTERÉ JSEM JINDE UŽ DÁVNO NEVIDĚLA. VYTÁHLA JSEM DEKU A SLEDOVALA JAK SE HONÍ MRAKY PO OBLOZE. OBČAS JSEM VSTALA, ROZHLÉDLA SE, VZALA S SEBOU ROHLÍK A PO PRUDKÉ STRÁNI JSEM SEŠLA K ŘECE. RYCHLE JSEM SHODILA ZE SEBE VŠECHNO OBLEČENÍ A VSTOUPILA DO VODY. MILOVALA JSEM BROUZDÁNÍ PODÉL BŘEHU. ZE ZÁTOKY SEM VÍTR ZANÁŠEL VŮNI OROBINCE, ALE TADY BYL JEN PÍSEK A OBLÁZKY. ZA CHVÍLI SE OBJEVILY KAČENY. VĚDĚLY ŽE MÁM PRO NĚ ROHLÍK. BYLO NÁM V TÉ VODĚ DOBŘE. ŘECE BYLO JEDNO ŽE TRPÍM OBČASNÝM ÚNIKEM MOČI. MILOSRDNĚ MNE OPLÁCHLA PRÁVĚ PŘICHÁZEJÍCÍ VLNKOU A DÁL PLYNULA OKOLO KE SVÉMU CÍLI.
KDYŽ JSEM SE OSVĚŽILA, VYDRÁPALA JSEM SE NAHORU K DECE.
NAJEDNOU JSEM MĚLA POCIT, ŽE SE ZEMĚ HOUPE A PONĚKUD RYCHLE SE STMÍVÁ. NATÁHLA JSEM ŠATY A Z TAŠKY VYNDALA MOBIL. PŘED OČIMA JSEM MĚLA TMU. NAHMÁTLA JSEM VELKÝ KNOFLÍK A ZMÁČKLA. MÁ POSLEDNÍ MYŠLENKA PATŘILA MODERNÍ TECHNICE.
PROBRALA JSEM SE AŽ V SANITCE.KDYŽ JSEM OTEVŘELA OČI, VIDĚLA JSEM KAPAČKU A ROZMAZANÝ OBLIČEJ. Z DÁLKY JSEM SLYŠELA HLAS, KTERÝ NĚKOMU ŘÍKAL, ŽE UŽ TO JE DOBRÝ A PAK JSEM ZNOVU VPLULA DO MILOSRDNÉ TMY.
V NEMOCNICI MNE POCHVÁLILI, ŽE JSEM SI KOUPILA MOBIL PRO SENIORY. ŽE BYCH K NIM PŘECE JEN UŽ PATŘILA?