Tvrdí, že stát je služba občanům, ve své podstatě vlastně nezisková. Největší část svých příjmů totiž vydává na naprosto ekonomicky neefektivní činnosti, jako je záchrana předčasně narozených dětí nebo péče o nevyléčitelně nemocné. Stejně neefektivní je podle něj provozování velkých divadel, která nikdy nemohou být soběstačná. „Stát může hospodařit jako firma. A bude vyhráno. Tento blud se opírá o údajnou naprostou ekonomickou racionalitu všech funkcí státu. Ale je péče o těžce postižené nebo velmi staré či nemohoucí občany ekonomicky efektivní?“ ptá se.
Časopis Můžeš oslovil tři typické reprezentanty různých sociálních skupin a položil jim pět stejných otázek. Anketa zajímavě vypovídá o příjmech a výdajích lidí s postižením.
Socioložka Jiřina Šiklová se ve svém pravidelném sloupku ptá, jak hodlá nově zvolená vláda platit vše, co naslibovala. A
vzpomíná na nejrůznější historická období naší země, kdy hrála velmi důležitou roli stále stejná otázka: „Z čeho to zaplatíte?“
Reportáž z Litoměřic pak ukazuje, jakým způsobem se o těžce postižené stará například Diakonie evangelické církve.
Žhavé kandidáty na paralympijské medaile představují texty o sledgehokejistovi Zdeňkovi Krupičkovi a parasnowboardistovi Tomášovi Veverkovi. Oba se na paralympiádu v Soči pečlivě připravovali a doufají, že dosáhnou na některou z medailí.
Časopis Můžeš přináší pro lidi s handicapem i novinku ze zahraničních technologií. Článek o tom, jak lze řídit elektrický vozík čipem v jazyku, určitě zaujme.
Motoristický novinář Petr Buček popisuje další novinku – vozítko Elbee, které se na jaře začne vyrábět v Olomouci. Je na první pohled nezvyklé už tím, že řidič do něho zajíždí na svém vozíku a může je řídit i bez přesedání.
Jindřich Štěpánek, šéfredaktor