Česko jako jediné ze středoevropských zemí plošně neprověřuje sluch novorozenců. Ze zhruba stovky porodnic vyšetřuje sluch dětí necelá polovina, zaměřují se na rizikové děti.
A i když má od letoška vyšetření kód a pojišťovny ho mohou hradit, nemocnice si nejprve musejí sehnat peníze na koupi přístroje a zaplacení sestry. To je v době napjatých rozpočtů problém, soudí přednosta kliniky ORL ve FN Motol v Praze docent Zdeněk Kabelka.
Vážnou poruchu sluchu má jeden novorozenec z tisíce. Čím dříve se vada odhalí, tím lépe. Už v půl roce může dostat naslouchadlo a v roce by mohla začít příprava na voperování kochleárního implantátu u těch dětí, pro které je přístroj vhodný.
Zhruba 80 procent dětí s ním slyší bez odezírání, 55 procent chodí do běžné školy se slyšícími spolužáky.
"Screening odhalí děti, které s velkou pravděpodobností slyší a které je potřeba dovyšetřit. Neznamená to, že dítě slyší nebo neslyší, ale že je výbavná činnost zevních vláskových buněk či je odezva zvukové dráhy," popsal docent, který vede v ČR ojedinělý program kochleárních implantací u dětí. Za 20 let dostalo přístroj 500 dětí. Kochleární implantát včetně vyšetření, voperování a následné rehabilitace vyjde na milión korun.
Reakci sluchu lze zjistit velmi krátce po narození. Pokud je potřeba, provede se další vyšetření zhruba za měsíc. Screening se provádí zatím jen u rizikových novorozenců, ale třeba na severu Moravy už u všech.
Odborná společnost se snaží, aby prověřování sluchu bylo plošné. Argumentuje výsledky z jiných zemí. Porovnání dvou oblastí zhruba stejně velkých podle Kabelky ukázalo, že tam, kde byl screening, mělo 75 procent dětí stanovenou diagnózu v půlroce života a mohlo dostat sluchadlo, což je optimální. Kde se sluch neprověřoval, diagnóza kumulativně u 75 procent dětí byla stanovena až po pátém roce života.
Optimální podle Kabelky je, aby dítě dostalo kochleární implantát mezi druhým a třetím rokem života, pak jsou výsledky nejlepší.
Foto PRÁVO – Václav Pergl