CZEPA připomíná světové dny páteře a úrazů novou 3D videoanimací

„Milí diváci, pojďme se podívat na úchvatnou, a přitom křehkou páteř, která tvoří něco jako míšní krunýř. Jedná se o ohebný sloupec ze 33 obratlů, které v sobě ukrývají otvor pro míchu.“ Těmito slovy začíná 3D videoanimace projektu BanalFatal!, které má poukázat na křehkost páteře a upozornit na nevratnost a fatálnost poranění míchy. Neboť o kousek dál je ve stejném videu řečeno: „Po poranění už mícha bohužel nereaguje, jak by měla, na signály z mozku a poškozená nervová tkáň nemá, jak se uzdravit.“ 

Video má název „Zdravotní následky poranění míchy“ (anglicky „Medical consequences after spinal cord injury“).

Tento unikátní počin (podobná videoanimace na území EU dosud neexistovala) jednoho z projektů České asociace paraplegiků – CZEPA, z.s. vypouštíme do světa symbolicky. Včera totiž bylo 16. října, kdy si připomínáme Světový den páteře. Ten vyhlásily společně Organizace spojených národů (OSN) a Světová zdravotnická organizace (WHO) jako připomínku klíčové osy lidského těla. Náhled na videoanimaci, jež je dostupná na našem YouTube kanálu.

Připomeňme si, že páteř je složena celkem z 33 obratlů, které jsou označeny podle typu: atlas, čepovec, dále sedm obratlů krčních (C1–C7), dvanáct obratlů hrudních (Th1-Th12) a pět obratlů bederních (L1–L5) ve spodní části zad. Základnu páteře tvoří devět obratlů – pět obratlů srostlých v kost křížovou a dále čtyři obratle srostlé v kostrč.

Ředitelka CZEPA Alena Jančíková sděluje k dané problematice, že za 10 let fungování BanalFatal! se mírně snížil počet úrazů ze sportovních aktivit a skoků do vody.

A dodává: „Dalo by se říct, že díky větší osvětě si lidé opravdu dávají na sebe více pozor a používají ve větší míře ochranné pomůcky. A mezi námi, příběhy lidí, kteří si poranili míchu, a pohybují se proto na vozíku, fungují jako odstrašující příklad toho, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.“

Navíc dnes je další mezinárodní den, který OSN vyhlásila v roce 1992: 17. říjen je Světovým dnem úrazů. Není zřejmé, zda tím byl sledován nějaký hlubší význam ani zda má záměrně navazovat na Světový den páteře.

Smyslem Světového dne úrazů je upozornit na úrazy, a hlavně jim předcházet úrazům. K úrazům páteře můžeme přijít velice snadno jak v zaměstnání, tak i v běžném životě. V naprosté většině zcela zbytečně, z nedbalosti nebo podceněním. Proto je tak důležitá prevence úrazů páteře a míchy, a právě z tohoto důvodu vzniklo i zmíněné video, jež je k dispozici v anglické verzi.

Marta Kupets, koordinátorka projektu BanalFatal!, často říká následující slova: „Nepodceňujte prevenci, je velmi důležitá. Úrazy jsou nejčastější příčinou trvalého postižení mobility u poranění míchy. Právě proto projekt prevence úrazů páteře a míchy BanalFatal! působí již tolik let po celé České republice. Během našich akcí ukazujeme, jak úrazům páteře a míchy lze předcházet, případně jak přinejhorším poskytnout první pomoc. Následky každého úrazu míchy jsou bohužel de facto nevratné.“

Vznik videa finančně podpořily Ministerstvo zdravotnictví ČR a Nadace Kooperativa.

Co je projekt BanalFatal!

Program CZEPA s názvem BanalFatal! vznikl v roce 2014. Řeší primární prevenci rizikového chování zaměřené na možné úrazy páteře a míchy. Je koncipován pro věkovou skupinu žáků II. stupně základní školy. Navštěvuje i děti na dětských táborech a v rámci volnočasových aktivit.

Název programu vznikl spojením dvou slov: „banální” a „fatální”. Dost často se úrazy totiž stávají při banálních situacích (navzdory rozšířenému přesvědčení, že se vážné úrazy týkají takřka výhradně profesionálních sportovců a sportů v závratných rychlostech) – a končí fatálními následky.

Ke 4–6 % těchto úrazů dochází při rizikových sportech a sportovních úkonech (skoky do vody, parkour, zimní sporty, lezení do výšek…).

Nejčastější příčiny úrazů jsou pády z výšky (50 %), dále pak autonehody a podobné tragické události (36 %). Statistika z posledních 3 let říká, že počet lidí, kteří jsou ročně nově odkázáni na vozík, kolísá mezi 156 až 172 lidmi.

V lektorském týmu je vždy jeden vozíčkář, který popisuje svůj vlastní příběh. Jeho osobní zkušenost a vyprávění přiblíží adolescentům, kteří se s podobnou realitou setkávají mnohdy zblízka poprvé, že sedět na vozíku není jen o tom mít problém s mobilitou, ale že s tím souvisí i problémy s vyměšováním, dekubity (otlaky, proleženiny) a sexem. Druhým je lektorem je člověk pracující v rizikovém povolání nebo u rizikových sportů.

Jan Spěváček

 

 

Klíčová slova: