Nejprve mi dovolte malý úklid ve vzpomínkách. Již od předškolního věku mě trápí zákeřná choroba zvaná glaukom, lidově řečeno, zelený zákal.
Její zákeřnost spočívá v tom, že vlivem vysokého nitroočního tlaku odumírají tyčinky a čípky sítnice a to postupně od periferních oblastí postupně až k oblasti centrálního vidění. Vidění tedy ubývá nepozorovaně, zorné pole se postupně zmenšuje, až destrukce dosáhne oblasti centrálního vidění, přestane oko vidět úplně. Protože v době mého mládí se prevenci nevěnovala náležitá pozornost, zjistilo se, že na levé oko nevidím, až ve školním věku. Od té doby nastal boj o záchranu pravého oka, konkrétně to znamená udržovat nitrooční tlak v přijatelných mezích a dostatečně prokrvovat sítnici.
Kapal jsem kapky, mazal masti, polykal prášky, absolvoval operace, ale nic naplat, choroba se úplně zastavit nedá. V roce 1999 se mi rapidně zhoršil zrak natolik, že jsem se stal prakticky nevidomým. Život se pro mě stal naprosto nesnesitelným. Ztratil jsem schopnost čtení a psaní, práce s drobnými elektronickými součástkami, což patřilo do mé profese, nemohl jsem pracovat s fotografiemi, neviděl jsem na noty a proto jsem se musel vzdát muzicírování, to v oblasti mých koníčků. Nemohl jsem dělat vůbec nic. Má vůbec takový život smysl?
V této kritické době se však přece jen objevilo světélko naděje. Na jevišti mého světa se objevil nový objekt. Byl to počítač. Získal jsem jej spolu se zvětšovacím a čtecím programem a s možností práce na internetu. Celý můj život se tak rázem změnil. Zjistil jsem, že život se dá přece jenom žít. S pomocí počítače teď mohu, sice s obtížemi, ale přece jenom "číst" a "psát". Toto moje rozjímání je toho konkrétním dokladem. A nejen to, mohu také pracovat s internetem. To mě nalilo novou krev do života.
Když zasednu k počítači, otevřou se přede mnou okna jakéhosi virtuálního světa, ve kterém se přece jenom mohu pohybovat a prožívat svůj život reálný. Je to jakoby někdo přidal cukr do čaje mých hořkých všedních dnů.
Na internetu mohu komunikovat e-mailem, připojovat se do digitální knihovny SONS, kde mám přístup k celé řadě časopisů a knih. Počítač mi knížky a časopisy přečte. Na internetu se mohu vzdělávat, udržovat kontakt se světem, uveřejnit vlastní webovou stránku, zlepšovat svoji chabou angličtinu, stahovat software, používat mapy, slovníky, jízdní řády a spoustu dalších věcí.
Tak mi můj virtuální svět pomáhá žít.