Platforma pro transformaci péče o lidi s duševním onemocněním, která je seskupením zástupců odborných společností, poskytovatelů služeb, pacientských a rodičovských organizací jakož i jednotlivců, přijala tuto deklaraci na základě stále sílícího přesvědčení, že jediným řešením neutěšené situace v oblasti péče o lidi s duševním onemocněním v České republice je transformace celého systému. Oddalování systematicky a cíleně prováděné transformace zvyšuje riziko zanedbání péče o vážně duševně nemocné.
V lednu 2005 se Česká republika zavázala plnit závěry Evropské konference ministrů zdravotnictví k otázkám duševního zdraví v Helsinkách prostřednictvím "Akčního plánu duševního zdraví pro Evropu". V roce 2008 na tuto helsinskou deklaraci navázal "European Pact for Mental Health and Wellbeing". V řadě evropských zemí jsou tyto deklarace a plány naplňovány, probíhá proces transformace, avšak v České republice se jejich naplňování věnuje jen velmi malá pozornost. Plnění usnesení vlády k dlouhodobému programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky "Zdraví pro všechny v 21. století" v kapitole "Cíl 6: Zlepšení duševního zdraví" se prakticky nehodnotí. Bez realizace zůstává i "Koncepce oboru psychiatrie" (KOP), která byla přijata na sjezdu Psychiatrické společnosti ve Špindlerově Mlýně v roce 2000, Vědeckou radou Ministerstva zdravotnictví ČR v roce 2002 a revidována v roce 2008.
Deinstitucionalizace vs. velké ústavy
Na porušování lidských práv v systému péče o duševně nemocné v ČR opakovaně upozorňují i různé instituce, od Veřejného ochránce práv po Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Kritizované jevy jsou důsledkem nevyhovující podoby systému. Péče ve velkokapacitních zařízeních pacientům neposkytuje dostatečnou míru soukromí a vlastního rozhodování. Důsledky nevyhovujícího uspořádání současné péče se negativně projevují ve formalismu při rozhodování o nedobrovolných hospitalizacích, respektive léčbě, ve způsobu používání restriktivních opatření i v oblasti zbavování způsobilosti k právním úkonům. Současný systém neumožňuje poskytovat péči v nejméně omezujícím prostředí, vytváří bariéry v přístupu k zaměstnání a omezuje duševně nemocné ve svobodném výběru místa pobytu.
Na úrovni EU je prosazována deinstitucionalizace, velké psychiatrické ústavy jsou v řadě evropských zemí již minulostí nebo se transformují a počty lůžek v nich se stále snižují. Česká republika však má v poměru k počtu obyvatel stále velmi vysoký podíl psychiatrických lůžek následné péče dislokovaných ve velkých psychiatrických léčebnách. V Česku je nedostatečný podíl lůžek akutní péče na psychiatrických odděleních nemocnic a zejména se nepodařilo vybudovat dostatečnou síť zdravotních komunitních služeb. Rozvoj těchto služeb je především podvázán celkově nízkým objemem finančních prostředků pro psychiatrickou péči; de facto je blokován vázáním finančních prostředků v systému péče postaveném na péči v psychiatrických léčebnách. Mimonemocniční služby nemají definované spádové oblasti a nastavení stávajícího financování ambulantních služeb nepodporuje časově náročnou péči o závažněji duševně nemocné.
Nedostatečné zajištění komunitních služeb
Uspořádání celého systému nevytváří podmínky k potřebné koordinaci jednotlivých složek péče. Z důvodů systémového nastavení existuje značná nepropojenost obzvláště mezi lůžkovou a mimolůžkovou péčí. Sociální komunitní služby není v podstatě možné rozvíjet vzhledem k limitovanému rozpočtu na všechny sociální služby. Malá rozšířenost a dostupnost se týká rovněž psychoterapie, která plní léčebnou a profylaktickou roli nejen v psychiatrii, ale i v ostatní medicíně. Nedostatečné zajištění mimonemocničních (ambulantních a komunitních) služeb vede k nadbytečným hospitalizacím duševně nemocných lidí a k jejich setrvávání v lůžkových zařízeních.
V posledních letech přitom narůstá počet lidí potřebujících psychiatrickou péči. V České republice vzrostl za poslední dekádu počet léčených psychiatrických pacientů o desítky procent. Tento trend by bylo potřeba zohlednit v programech primární i sekundární prevence duševních onemocnění; prostředky vynakládané na preventivní programy se však snižují. Podle informací z terénu se také zvyšuje podíl lidí s duševním onemocněním mezi bezdomovci. Přitom psychiatrická péče v České republice je oproti psychiatrické péči ve zbytku EU podfinancovaná. Podle údajů Evropské komise (2005) je ČR řazena na předposlední místo v poměrném vynakládání prostředků na psychiatrickou péči v rámci EU.
Komplexní proměna
Základem moderní péče o vážně duševně nemocné nemohou být dlouhodobé hospitalizace ve velkokapacitních psychiatrických léčebnách, které vzhledem ke svému geografickému umístění a v podstatě nezměnitelnému institucionálnímu charakteru péče (přes maximální snahu a profesionalitu managementu i zaměstnanců), podporují segregaci a sociální vyloučení velké části pacientů. Taková praxe je v rozporu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, která se od února 2010 stala součástí našeho právního řádu. V devatenáctém článku Úmluvy je zdůrazněna povinnost státu zajistit, aby "osoby se zdravotním postižením měly možnost si zvolit – na rovnoprávném základě s ostatními – místo pobytu, kde a s kým budou žít, a nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí".
Řešením uvedených nedostatků je komplexní proměna existujícího systému tak, jak proběhla či probíhá ve většině západních zemí. Proces transformace bude vyžadovat přechodné navýšení finančních zdrojů (investičních i neinvestičních) převážně ve fázi, kdy bude zapotřebí zajistit rozvoj nových služeb, a paralelně bude po jistou dobu nutné provozování současných institucionálních služeb, než dojde k jejich proměně. Na toto přechodné navýšení by bylo velmi vhodné využít možných zdrojů ze strukturálních fondů na období 2014–2020.
Žádáme proto, aby vláda: - Formulovala národní plán péče o osoby s duševním onemocněním s cílem transformace psychiatrické péče.
- Vytvořila národní skupinu pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním se zapojením příslušných resortních ministerstev, odborných společností, zastřešujících organizací poskytovatelů a uživatelů péče.
- Uskutečnila kroky k přeměně systému péče o lidi s duševním onemocněním s využitím strukturálních fondů.
Signatáři deklarace: Mgr. Aleš Lang (za Asociaci komunitních služeb), Pavel Novák (za Fokus), MUDr. Martin Jarolímek (za Českou asociaci pro psychické zdraví), Jan Jaroš (za o. s. Kolumbus), Mgr. Jana Poljaková (za o. p. s. Sympathea, OSPDN ČR), MUDr. Ondřej Pěč (za Asociaci denních stacionářů a krizových center), Mgr. Jitka Styblíková (za o. s. VIDA), Mgr. Lucie Broukalová (za o. s. Green Doors), Mgr. Josef Gabriel (za Misi pro duševní zdraví), Mgr. Barbora Wenigová (za Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví), Mgr. Andrea Scheansová, Ph. D. (za o. s. Rain Man), MUDr. Jan Vevera (člen výboru Psychiatrické společnosti ČLS JEP), MUDr. Jan Pfeiffer, MUDr. Martin Hollý, MUDr. Petr Příhoda, MUDr. Denisa Jasová, Ph. D.