Radostice – Naposledy před 36 lety sem chodily místní děti do školy, dnes na stejné místo naopak dojíždějí budějovičtí školáci o víkendech a prázdninách, aby si od běžných školních povinností odpočinuli. Bývalá málotřídka v Radosticích dnes slouží jako rekreační objekt pro Mateřskou, základní a střední školu pro sluchově postižené z Českých Budějovic. Ta totiž slouží i jako dětský domov pro některé své žáky a právě ti nepohrdnou možností vydat se spolu s ostatními neslyšícími kamarády a vychovatelkami na školní chalupu, ve kterou se v posledních letech objekt proměnil.
"Většinou sem jezdí dvě výchovné skupiny, tedy asi 12 dětí, a opravdu si to v Radosticích užívají jako ostatní rodiny na chalupách, chodí na výlety, sportují a samozřejmě se i podílejí na běžném chodu, třeba pomáhají v kuchyni. Pochopitelně se těší, že život ve městě vymění za pobyt v přírodě," líčí netradiční chalupaření ředitelka školy Ivana Macíková.
Dominanta radostické návsi se tak stává i cílem školních výletů nejen pro handicapované děti z českobudějovické školy, ale i pro podobná zařízení z jiných koutů republiky, které zase na výměnu malým Jihočechům propůjčují své objekty. Letos tak část prázdnin v Radosticích stráví děti z Ivančic a ty místní vyrazí na Moravu.
Kaňku na idylických představách o školní chalupě ale dělají peníze. Provoz zařízení musí škola financovat z peněz od sponzorů a dárců, a tak jej byla nucena omezit jen na teplé období roku. "Je to škoda, dřív tady děti trávily dokonce i vánoční svátky," podotýká Ivana Macíková.
Nebýt ovšem štědrých dárců, neexistovala by patrně už ani budova bývalé radostické školy. Ta od roku 1977, kdy tu definitivně skončila výuka, chátrala. Zažila i nešetrný a nedokončený pokus o přestavbu na byty. "Budova byla řemeslníky opuštěna v téměř havarijním stavu a ponechána svému osudu. Do budovy zatékalo střechou i rozbitými okny a zdálo se, že dílo zkázy bude v krátké době dokončeno – Radostice budou mít uprostřed vesnice zříceninu," zaznamenal v kronice z osmdesátých let pamětník František Stašek, který byl v letech 1990 – 1996 předsedou osadní rady.
"Tatínek se kvůli tomu, aby škola mohla zase sloužit dětem, i když jen jako rekreační zařízení, hodně naběhal," vzpomíná dcera Františka Staška Marta Kubešová. I ona sem od první do páté třídy chodila před lety jako žákyně. "Ráda na tu dobu vzpomínám, ředitelem tu byl Josef Voda, tatínek mé kamarádky, bydleli přímo ve škole, pan ředitel učil první a třetí třídu, ve druhé, kde byly děti z druhého, čtvrtého a pátého ročníku, se střídaly paní učitelky," vzpomíná dnes šestašedesátiletá žena, která vidí na školu z okna a těší ji, když vidí, jak sem přijíždějí děti na víkend.
Orekonstrukci budovy se na přelomu tisíciletí už měla postarat právě škola pro sluchově postižené, která přijala nabídku k využití objektu. Dát ale dohromady částku potřebnou na opravy, která se nakonec vyšplhala na tři miliony, ale nebylo jednoduché. Opět pomohli sponzoři a dárci, ti drobní dokonce přispívali do 111 kasiček rozmístěných po Českobudějovicku. I díky nim mohla škola na konci roku 2004 opět začít sloužit dětem.
---
Z historie školy Základní kámen školy v Radosticích byl položen 14. března 1910. Do lavic tu děti poprvé zasedly 5. listopadu téhož roku. V jednotřídce bylo 70 dětí, v roce 1911 byla zřízena postupná třída, v roce 1920 už školu navštěvovalo 108 žáků. Jejich počet ale klesal, v roce 1969 jich bylo už jen 16. V roce 1975 se Radostice staly osadou Borovan a 30. června 1977 byla zdejší škola zrušena. Žáci přešli do Borovan.
Foto: DOMINANTA NÁVSI. Bývalá škola v Radosticích dnes slouží rekreačním účelům.
Foto: Deník / Hana Svítilová
Foto: BÝVALÁ ŽÁKYNĚ. Šestašedesátiletá Marta Kubešová na radostickou školu vidí z okna. Jako malá sem chodila od první do páté třídy.
Foto: Deník / Hana Svítilová