Pohádka o nevidomém poustevníkovi má - jak už to v pohádkách bývá - dobrý konec. A díky komu? Samozřejmě díky internetu.
Žil, byl, za devatero horami a za devatero řekami, v jednom malém království chudý poustevník. V životě ale neměl štěstí. Sudičky mu přisoudily do vínku věru strastiplný život. Již v raném dětství ho postihla krutá a zákeřná oční choroba, které se říkalo glaukom, jinak se též jako zelený zákal zvala.
V době, kdy se choroba zjistila, již na levé oko neviděl, pravé se nacházelo ještě v raném stadiu. Od té doby nastal boj o záchranu pravého oka. Kapal proto různé kapky, mazal masti, polykal prášky, absolvoval operace, ale nic naplat, choroba se úplně zastavit nedala. Jednoho dne se rapidně zhoršil jeho zrak natolik, že se stal prakticky nevidomým. Život se pro něj pochopitelně stal naprosto nesnesitelným. Ztratil schopnost čtení a psaní, nemohl pracovat s oblíbenými fotografiemi, neviděl na noty, a proto se musel vzdát muzicírování. Nemohl dělat vůbec nic. Kladl si proto otázku - má vůbec takový život smysl?
V této kritické době se obrátil na babku kořenářku, aby mu dala nějaký účinný jed, který by jeho život zakončil. Ta však mu dala úplně jinou radu. „Když potřebuješ lépe vidět pořiď si počítač.“
Protože však potřebné zařízení bylo velmi nákladné a poustevník byl velmi chudý, rozhodl se zkusit štěstí a zavítal proto na královský hrad a požádal pana krále o příspěvek na zakoupení počítače. I zželelo se králi ubohého poustevníka a příspěvek mu skutečně poskytl. Bylo to jako mávnutí kouzelnou hůlkou. Počítač se stal skutečností spolu se zvětšovacím a čtecím programem a s možností práce na internetu. Celý jeho život se tak rázem změnil. Zjistil, že život se dá přece jenom žít. S pomocí počítače teď mohl, sice s obtížemi, ale přece jenom "číst" a "psát". A nejen to, mohl také pracovat s internetem. To mu nalilo novou krev do života.
Na internetu mohl komunikovat e-maily, připojovat se do digitální knihovny, kde měl přístup k celé řadě časopisů a knih. Počítač mu knížky a časopisy přečetl. Na internetu se mohl vzdělávat, udržovat kontakt se světem, uveřejnit vlastní webovou stránku, stahovat software, používat mapy, slovníky, jízdní řády a spoustu dalších věcí. I když na papíru neviděl ani písmenko, přece se mohl díky internetu zúčastňovat i literárních soutěží.
A teď už zbývá jen dodat, že jestli ještě neumřel, tak žije dodnes a těší se z široké nabídky internetu, který mu činí život snesitelným, plnějším a dá se tedy říci šťastnějším.