Dobrovolnictví ve zdravotnictví přináší prospěch pacientům, pozitivně ovlivňuje jejich psychiku i zdravotní stav. Usnadňuje práci zdravotníkům a snižuje náklady na léčbu. Prospívá také samotným dobrovolníkům, protože mění jejich pohled na život.
V České republice působí "lidé dobré vůle" ve zhruba 70 nemocnicích. Některé nemocnice mají dokonce svá dobrovolnická centra.
Odborná konzultantka zdravotně sociálních dobrovolnických programů a zakladatelka projektu dobrovolnictví v nemocnicích MUDr. Ivana Kořínková říká, že dobrovolníci v žádném případě nenahrazují práci sester, ale přesto jim pomáhají, byť nepřímo. Jsou specialisty na lidský kontakt. Pokud dokážou nemocné správně motivovat, zlepší i jejich komunikaci s personálem. Pacienti se pak snaží více dodržovat režimová opatření a lépe se zapojují do léčebného procesu, což může mít rovněž finanční efekt. Podle jejího názoru jsou v dobrovolnických programech již nyní obsaženy potencionální možnosti benefitů pro zdravotní pojišťovny. I. Kořínková předpokládá, že v budoucnu jich jistě dokážou využít. "Je to otázka dalšího nastavení projektů," dodala.
Vrchní sestra geriatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Irena Dlabalová oceňuje to, že dobrovolníci s pacienty chodí, cvičí a povzbuzují tak jejich fyzické schopnosti. Dalšími činnostmi, jako je čtení, vzpomínání, luštění křížovek či zpívání, ovlivňují i jejich kognitivní funkce. To vše zlepšuje zdravotní stav hospitalizovaných. "Nezasvěceným osobám" se navíc nemocní leckdy svěří s věcmi, které zdravotníci nevěděli, a nová informace může usnadnit ošetřovatelskou práci.
Podle ředitelky Centra podpůrné péče Lékořice Mgr. Karin Pospíšilové z Thomayerovy nemocnice mohou spolupráci nemocnice s dobrovolníky iniciovat i lékaři nebo zdravotní sestry. Rozhodující je vůle managementu vyjít této myšlence vstříc a ochota personálu, zejména vrchních a staničních sester jednotlivých oddělení, pustit na "své území" někoho zvenčí. Dobrovolnictví potřebuje řád Zájem občanů o dobrovolnictví je poměrně velký. Koordinátorka dobrovolníků v Thomayerově nemocnici Mgr. Martina Tyllerová uvedla, že u nich je prvním krokem vstupní pohovor. "Už při něm se často ukáže, jak různorodé jsou představy lidí. Pokud adept uspěje, následují návštěvy nanečisto po boku již zkušeného kolegy. Pak přijde na řadu osmihodinové školení, které má teoretickou i praktickou část. Připraví uchazeče na konkrétní situace, s nimiž se může setkat. Jestliže vytrval, podepíšeme s ním dohodu. Stává se i to, že z původních deseti zájemců nakonec zůstanou dva," řekla M. Tyllerová.
Výběr dobrovolníků a organizace dobrovolnického programu vyžadují péči profesionála. Větší zařízení mívají dobrovolnická centra, která pečlivě vybírají vhodné kandidáty. Školí je, zajišťují supervize. Zároveň jsou v kontaktu s jednotlivými odděleními a zjišťují, kde a co od dobrovolníků potřebují. To vše něco stojí. Nemocnice jako příspěvkové organizace nemohou získat finanční příspěvek na dobrovolnický program, neziskové organizace však takovou možnost mají. Navíc většinou přinášejí nejenom peníze, ale i nové nápady.
Například do Thomayerovy nemocnice chodí stálí dobrovolníci na hodinu až tři týdně, jsou pojištěni, mají trička s logem, mohou navštěvovat vzdělávací semináře. Někteří vedou kroužky či vyučují hudbě. Jiní lidé mají spíše zájem o externí spolupráci a nemocnice je většinou zve na jednorázové akce.
Dobrovolník se podle K. Pospíšilové musí zaměřit "na zdraví, nikoliv na nemoc". Zdravotníci se starají o vše, co souvisí s chorobou. Dobrovolníci se soustředí na to, co přináší život zvenčí, a hospitalizovaného člověka tak motivují k uzdravení. Nezabývají se tím, co ho do nemocnice přivedlo, dokonce ani tím, co bude, až z ní odejde. Zaměřují se na přítomnost. V tom je jejich přínos. Jeho zdravotní stav řeší pouze v kontextu společné činnosti. "Tady je důležitá spolupráce s personálem, který dobrovolníkovi poskytne potřebné informace, aby byla zajištěna bezpečnost pacienta. Avšak mlčenlivost o diagnóze musí být zachována," zdůraznila K. Pospíšilová. Pan Antonín a ti druzí Uplatnění najdou i handicapovaní lidé. "Legendární je příběh pana Antonína, který se obtížně pohybuje, špatně se mu mluví a má problémy se zrakem. Nejdříve jsme si jeho zapojení nedovedli představit, ale získal si nás svou osobností. Přesvědčil nás, abychom to s ním zkusili. Našli jsme ochrnutého pacienta přibližně stejného věku, který rovněž hůře komunikoval. Moc dobře spolu vycházeli a pan Antonín ho navštěvoval dva roky. Potom jsme mu vybrali zcela bezmocného pacienta, s nímž hrál šachy. Působí tu stále a sestry mezi hospitalizovanými pro něho hledají šachisty," uvedla K. Pospíšilová. Vítaní jsou podle ní i cizinci, kteří sice nehovoří skvělou češtinou, ale mají zkušenosti s dobrovolnictvím v zemích, odkud přicházejí. V nemocnici většinou vedou jazykové kurzy. Zúčastňují se jich nejenom nemocní, ale i personál a kolegové dobrovolníci.
Primárně dobrovolníci poskytují psychosociální podporu hospitalizovaným lidem, ale mohou pomáhat i zdravotníkům, i kdyby jen tím, že dokážou svou přítomností a zájmem zklidnit některé pacienty a jiné třeba vyvezou na vycházku. Na neurologii provozují canisterapii a tím vlastně usnadňují následnou péči fyzioterapeutů. V Thomayerově nemocnici s dobrovolnictvím začali před sedmi roky. Zpočátku mezi zájemci převažovali studenti a zastoupeni byli rovněž senioři. Teď jsou mezi nimi také lidé středního věku, kteří jsou zaměstnáni, a přesto si najdou čas i na tuto činnost. Obecně je největší zájem o práci s dětmi a s lidmi umístěnými v léčebně dlouhodobě nemocných. Podle M. Tyllerové je nejtěžší navázat kontakt s dospělými pacienty, kteří dosud žili plnohodnotný život, a nechtějí si připustit, že by jim někdo mohl pomáhat.
---
Organizace spojených národů ustanovila 5. prosinec Mezinárodním dnem dobrovolníků, a to již v roce 1985. Tento den je příležitostí pro všechny organizace a dobrovolníky ke zviditelnění jejich práce a také k ocenění lidí, kteří dobrovolně věnují svůj čas, zkušenosti, elán prospěšným činnostem. Cílem je rovněž získat nové dobrovolníky a otevřít všem lidem nový prostor pro seberealizaci.
Foto: Veselý obrázek z živého kreslení Jana Honzy Lušovského v nemocnicích ve Svitavách, v Ústí nad Orlicí, Litomyšli, Chrudimi a Pardubicích si od roku 2009 odnesly téměř tři tisíce dětí. Jan Lušovský již čtvrtým rokem přináší společně s VZP radost dětem prostřednictvím kreseb na přání s věnováním a milým povídáním. Tím alespoň na chvíli odvede pozornost od nemoci a zpříjemní pacientům pobyt mimo domov.