Dopad pandemie COVID-19 na život onkologických pacientů v ČR

Tentokrát se průzkum mezi onkologickými a hemato-onkologickými pacienty týkal období zimní a jarní vlny pandemie. Průzkumu ve formě online dotazování se v období 6. 4. – 31. 5. 2021 zúčastnilo celkem 579 respondentů. 41 % respondentů v době vyplnění dotazníku podstupovalo některý typ onkologické léčby, tedy chemoterapii, biologickou léčbu, radioterapii, případně byli před nebo po operačním zákroku. Ostatní byli již po léčbě.

„Onkologičtí a zejména hemato-onkologičtí pacienti patří mezi skupiny obyvatel, kteří mají dlouhodobě oslabenou imunitu. Také péče, kterou jejich onemocnění vyžaduje, je intenzivní, fyzicky a psychicky náročná. To vše i za běžných podmínek, které se však během posledního roku výrazně měnily zásahem pandemie COVID-19. Jakožto platforma, která se věnuje naplňování zdravotních, sociálních a psychologických potřeb onkologických pacientů jsme se rozhodli již podruhé zmapovat tyto dopady,“ vysvětluje na úvod Ivana Plechatá, koordinátorka platformy Hlas onkologických pacientů (HOP).

Léčba a kontroly bez výrazných omezení 

Z výsledků průzkumu vyplývá, že naprostá většina dotázaných byla nějak zasažena opatřeními proti šíření viru COVID-19. Jen jednotky respondentů uvedly, že je pandemie nijak nezasáhla, přičemž nejvíce utrpěly sociální kontakty. Ve výzkumu z května 2020 přitom byla nejčastěji zmiňovaným dopadem dostupnost lékařské péče. 

„Zdá se, že po zkušenostech z první vlny se jak lékaři, tak pacienti snažili akutní lékařskou péči omezovat co nejméně. U naprosté většiny dotázaných tak nedošlo v důsledku pandemie k žádnému omezení léčby. 75 % respondentů podstupujících léčbu uvedlo, že léčba proběhla podle plánu a posuny uvedly pouhé jednotky respondentů. Co se týče kontrol, u těch uvedlo 73 % respondentů, že proběhly podle plánu,“ shrnuje hlavní zjištění průzkumu Ivana Plechatá.

Pokud už k posunům došlo, tak tomu bylo nejčastěji po vzájemné dohodě mezi pacientem a lékařem. Jen 2 % dotázaných uvedla, že měli takový strach z nákazy covidem ve zdravotnickém zařízení, že na domluvenou kontrolu nešli. 4 % respondentů se potýkalo s problémy zastihnout lékaře. 

Psychické dopady omezení

Přestože k zásadním změnám v průběhu kontrol či dokonce léčby došlo jen u poměrně malé části dotázaných (cca čtvrtina), tak okolnosti komplikující už tak složité fungování lidí s onkologickou diagnózou způsobovaly stres a nárůst obav. Především z toho, že kdyby k posunu léčby došlo, tak se jejich zdravotní stav zhorší.

Vedle úzkosti z omezeného kontaktu, kterou uvedla v podstatě polovina respondentů (49 %) zazněly také zkušenosti se složitějším skloubením vlastní léčby a péče o děti. 

„Nejvíce mě asi negativně ovlivnila nemožnost přítomnosti žáků ve škole, protože jsem jen velmi obtížně sháněla hlídání pro dceru, když jsem se nutně musela dostavovat k lékařským prohlídkám, k aplikaci léčby a podobně. Za normálních okolností by byla ve škole a já bych si tyto záležitosti mohla v klidu vyřídit,“ popisuje jedna z účastnic průzkumu. 

Obavy z nákazy covidem a očkování 

Téměř tři čtvrtiny dotázaných, což je naprostá většina, se obává více onkologického onemocnění, než onemocnění COVID-19. To je více, než tomu bylo před rokem (55 %), kdy bylo onemocnění COVID-19 nové. Loni měli respondenti obavy z kombinace obojího.

Oproti loňsku ale vzrostla obava (z 27 % loni na letošních 38 %), že se nakazí ve zdravotnickém zařízení v průběhu léčby či kontroly a také obava, že se jim zhorší nemoc v důsledku posunutí či odložení léčby nebo kontrolní prohlídky (51 % versus 65 % letos).

Vzhledem k vysokým obavám z dopadů nemoci COVID-19 na jejich zdraví je mezi dotázanými vysoký podíl těch, kteří už jsou očkovaní proti této nemoci, či se očkovat chtějí. Že se očkovat nenechají uvedla jen desetina dotázaných a další, přibližně stejné množství, ještě neví. Nejvíce se obávají nedostatečných zkušeností s vakcínami v kombinaci s jejich už tak oslabenou imunitou. 

„Výsledky průzkumu ukazují, že oproti období před rokem nedošlo ke zhoršení dostupnosti onkologické péče v důsledku pandemie covidu. To je určitě dobrá zpráva, která ukazuje vysokou úroveň onkologické péče v České republice. Zároveň však stále vidíme dopad omezení vyplývajících z pandemických opatření na psychiku pacientů a strach z virové nákazy. To poukazuje na důležitost jasných a srozumitelných informací a role pacientských organizací, na něž se mohou pacienti obracet s žádostí o radu a psychologickou podporu. Rádi bychom na všechny apelovali, aby se nebáli navštěvovat zdravotnická zařízení – ať už pociťují nějaké varovné příznaky, nebo nastal termín jejich preventivní prohlídky,“ uzavírá Ivana Plechatá.   

Michal Večeřa