Doprava onkologicky nemocných za léčbou

Pokud se necítíme dobře a musíme navštívit lékaře, mnoho věcí nám přijde samozřejmých. Třeba to, že je lékař v přiměřené vzdálenosti od našeho bydliště, nebo že se s přihlédnutím k určité akutnosti, přizpůsobujeme způsobem dopravy.

Řekneme si o dopravu sanitou nebo zavoláme RZTu, pokud nám opravdu dobře není. Chápeme, že si zaplatíme taxi nebo parkování nebo budeme hledat místo na stání o něco déle. Potřebujeme přeci vše vyřídit co nejrychleji.

Jak tuto pro nás jednorázovou nebo občasnou situaci zvládají lidé, kteří jsou v léčbě půl roku či déle, a často jim není fyzicky dobře? Pomáhá jim stát, jak? Na to se na podzim 2022 ptala krátká sonda onkologicky nemocných.

Dotazník zveřejnila během září a října 2022 Amelie, z.s. na svých stránkách a zapojilo se do něj téměř 300 pacientů, více žen (70 %) než mužů, ponejvíce z Jihomoravského a Středočeského kraje a Prahy. Ti říkají, že:

• více než 70 % z nich se dopravovalo na léčbu osobním autem, pouze 14 % veřejnou dopravou a jen necelých 7 % sanitou 
• z množství lidí dopravujících se autem využilo jen 37 % tak zvaný “cesťák“, který umožňuje minimálně částečnou úhradu za dopravu od zdravotní pojišťovny
• téměř 77 % respondentů nebylo během léčby držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, tedy TP, ZTP či ZTP/P
• z malého počtu držitelů průkazu osoby se zdravotním postižením většina (více než 80 % z nich) získala průkaz ZTP 
• volné doplňující otázky respondenti nejčetněji využili na zviditelnění problematiky parkování při zdravotnických zařízeních – cenu parkovného či nemožnost najít místo k zaparkování

Výsledky krátké empirické sondy, jejímž cílem bylo zmapovat současnou situaci v oblasti dopravy na onkologickou léčbu, nejsou reprezentativní, nicméně dokumentují realitu dopravy za léčbou minimálně u části nemocných. Zároveň umožňují, si pokládat důležité otázky ve vztahu k péči a kvalitě života při onkologické léčbě, slouží k základnímu mapování a výběru nejdůležitějších témat, kterým se Amelie bude dále věnovat v oblasti zastupování práv a zájmů onkologicky nemocných.

Iniciátorka průzkumu Šárka Slavíková, sociální pracovnice Amelie, z.s. k sondě  říká: „Téma dopravy na onkologickou léčbu se v potřebách pacientů objevuje čím dál častěji. Ať už jde o jeho časovou nebo finanční náročnost, složitou a nejistou dostupnost finanční podpory v nákladech na dopravu nebo nemožnost parkování. Je zde třeba připojit sociální hledisko. To vše totiž poukazuje na problematiku dostupnosti léčby jako takové a to ne z pohledu zdravotního, ale z pohledu sociálního. Někteří onkologicky nemocní nemusí mít finance na osobní dopravu za léčbou a špatná dostupnost Komplexního onkologického nebo hemato - onkologického centra z některých míst ČR, pak může způsobovat to, že lidé nedodržují léčebný režim, či odmítnou léčbu a to přesto, že by se jinak léčili. Doprava vybraných sociálně slabých nebo jinak handicapovaných osob by se měla stát předmětem diskuse na sociálně zdravotním pomezí a ne horkým bramborem, který si bude přehazovat MZ a MPSV.“

Michaela Čadková Svejkovská