Když se nad tím zamyslím, je mi internet užitečný v ledasčem. Pomáhá mi sice v maličkostech, ale jak říká přísloví, velké těžkosti mění v malé a malé v žádné. V čem mi tedy internet pomáhá?
To, že internet existuje, mi pomáhá v práci. Pro komunikaci využíváme s mou šéfovou všech výhod internetu. Emailem si posíláme pracovní i nepracovní vzkazy. Šéfová mi posílá přes něj úkoly. K probrání pracovních problémů používáme rychlý skype-chat, kde probíráme a řešíme témata, která souvisejí s naší prací. Výhodou je, že to probíráme a ani nemusíme být obě dvě na jednom místě, ale každá na jiném. Jsme-li na stejném pracovišti a pokud mne potřebuje zavolat k sobě do kanceláře, ví, že než volat přes chodbu pomůže napsat mi na skypa vzkaz „můžeš na chvilku?“. A jsem u ní hned. Bez telefonních hovorů se obejdeme, neobešly bychom se však bez internetu. Díky internetu máme alternativy. Tím pádem mi internet pomáhá udržet si také pracovní místo.
Koupila jsem si tablet. Tablet potřebuji ke komunikaci, abych mohla přes internet číst a vyřizovat emaily v terénu, když nejsem u imobilního internetu. A protože tablet a email i skype nelze použít bez internetu, objednala jsem si u firmy Telefonica přes internet mobilní internet. A tak začala jedna potíž, jak se domoci objednané zásilky - mobilního internetu. I tady hrál roli internet.
Přišel mi email, že zásilka bude mít číslo a že mě telefonicky zkontaktuje kurýr z Kurýrní služby 02. Obratem jsem přes operátora, což zajišťuje také Telefonica, poslala email, že mě má kurýr kontaktovat výhradně na email či SMS, který operátorka z 02 dotyčné kurýrní službě 02 přečetla a bylo mi na email odepsáno, že si to poznačí.
Pak jsem našla ve schránce poštovní vzkaz od kurýra, že mu mám zavolat na uvedené číslo, aby mohl zásilku doručit. Napsala jsem mu tedy SMS. Neodpovídal. Napsala jsem tedy email přes operátora 02 kurýrní službě 02, co že se stalo s mou zásilkou. Přes operátora mi bylo odepsáno, že ji pohledají a napíšou mi email. Žádný email nepřišel. Zato včera mi volal zase kurýr z 02. Napsala jsem mu tedy podruhé esemesku, ať mi nevolá a proč, ať napíše SMS. Od té doby se zase nic neděje, na displeji žádná SMS.
Je to jako hlavou jít proti zdi. Berany berany duc. Boj kdo z koho. Ono sice když nejde o život, tak jde o prd, ale dokáže to přinést nepříjemnosti, zvláště když přes internet, nikoliv telefonicky, vyřizuji úplně vše. Pikantní na tom je, že kurýrní služba je táž firma 02 a sama 02 má o mně záznam, že mám hluchotu. Předávání informací tam, když je to potřeba, jak je patrno, nefunguje.
Tak jsem se rozhodla, že čekání už bylo dost. Napsala jsem přes internet pomocí emailu odpovědné osobě na ČOI. Ta letos věnuje pozornost diskriminaci osob s postižením v oblasti obchodu a služeb, což jsem zjistila z internetu. Napsala jsem jí email, že nemám možnost kurýrní službu 02 přesvědčit, že telefonem volat nepomůže, že potřebuji písemný kontakt emailem nebo SMSkou, což kurýr nerespektuje a neustále volá. Proklamované doručení zásilky do 3 dnů se mi protahuje už přes týden a to jen proto, že kurýrní služba 02 není schopna přijmout, že potřebuji kontakt emailem či SMS.
Inspektor ČOI mi snad do pěti minut emailem odpověděl (tak brzo jsem ani nečekala) a vyžádal si číslo na kurýra. Intervence ČOI měla rychlý efekt. Za necelých 10 minut mi kurýr konečně!!! napsal esemesku a domluvili jsme se krásně přes SMS na termínu.
Ještě že internet a ČOI existuje. Kdyby nebyl, asi bych se té zásilky mobilního internetu nikdy nedočkala.