Evropská filmová premiéra inscenace sociálního divadla: herci “s hendikepem” ze čtyř zemí vypráví příběhy migrace
Závěrem letošního roku se v digitálním zpracování evropské inscenace představí 4 divadelní soubory ze 4 zemí, které pracují s herci se zdravotním postižením. Spolu s Bohnickou divadelní společností při Studiu Citadela se v mimořádném uměleckém projektu s podporou programu Kreativní Evropa opět setkávají performeři z Itálie, Irska a Řecka. Filmovou adaptaci divadelní inscenace můžou diváci zhlédnout s českými titulky zdarma online na webu www.weallcomefromsomewhere.com od 20. prosince 2021.
“Žádný z nás neopouštíme domov, pokud bolest, která má přijít, je větší než bolest, kterou necháváme za sebou.”
Digitální adaptace divadelní inscenace Každý odněkud přicházíme | We All Come From Somewhere
Netradiční filmové vyprávění traduje odvěký příběh migrace (nejen) lidského druhu - na pozadí putování Matky s Dítětem, kteří byli nuceni opustit domov. Matka se snaží vysvětlit, proč...
Ve snímku vystupují společně s Bohnickou divadelní společností při Studiu Citadela performeři z Irska, Itálie a Řecka: KCAT–Equinox Theatre Company (Callan), Nazareno Cooperativo (Carpi) a THE.AM.A Theatre of disabled people (Athény).
Tato jedinečná spolupráce se zrodila z intenzívních tvůrčích setkání experimentujících umělců s postižením z různých koutů Evropy. Scénář byl inspirován autentickými rozhovory s uprchlíky ve všech čtyřech zemích.
Hra měla premiéru v nastudování čtyř souborů na jediné scéně v Divadle U Hasičů v Praze v lednu 2020 – s nástupem koronavirové pandemie byl projekt, který předpokládal další společná nastudování inscenace/turné po Itálii, Řecku a Irsku, o rok prodloužen a výsledně převeden do podoby audiovizuálního díla.
Divadelní soubory s pomocí lokálních filmových týmů následně vytvořily a natočily v průběhu roku 2021 ve svých zemích sekvence filmové adaptace, tzv. „filmed performance“. Tvůrčí proces, podpořený divadelními a filmovými profesionály, je založen na participativním přístupu sociálního divadla. Dává hercům se specifickými potřebami příležitost podělit se o své příběhy, sdílet odlišnosti a vší silou společné výpovědi bojovat proti společenským předsudkům, bariérám i potenciální diskriminaci.
Na pozadí realizované divadelní inscenace (v české režii) se jednotlivé umělecké soubory dále inspirovaly shromážděnými autobiografickými příběhy, tématy migrace a migrační xenofobie. Každý soubor realizoval konkrétní „dějství“ filmového příběhu podle svých specifických zkušeností a originálního rukopisu.
Tvůrci se přitom snažili důsledně vyhýbat snadným řešením a černobílé verzi skutečnosti. Citovat lze z komentáře k původnímu divadelnímu scénáři Silvie Chiodin: V téhle hře nenajdete žádné bídníky ani spasitele. Jsou jenom muži a ženy.
Filmová adaptace v principu staví obdobně jako původní divadelní premiéra na fyzickém herectví a nonverbálním výrazivu.
“Naše nastudování je svého druhu tragikomická hra s předsudky. V české kotlině zahlédneme dneska reálného uprchlíka povýtce jen z televizní obrazovky nebo na internetu. Optikou bulváru a populistických statusů se obáváme čehosi nepěkně virtuálního. Osudy migrantú k nám přicházejí v mediální zkratce – a my se pak chováme zkratkovitě. Přitom tu s námi vcelku spokojeně žijí už léta v početné diaspoře Vietnamci nebo tisíce utečenců z oblastí válečných konfliktů, bosenští muslimové, političtí běženci z bývalého Sovětského svazu, ... Zkrátka z dob, kdy pranýřování migrace nebylo ještě v kurzu,” říká dramaturgyně českého souboru Vendula Kodetová.
“Vyprávíme zároveň i příběhy samotných herců, protože nálepku jinakosti, cizince mezi svými můžete nenápadně dostat, i když jste tady doma. Třeba když máte za sebou zkušenost psychiatrické léčby, tak jako herci Bohnické divadelní,” dodává.
S nadsázkou vykračují tvůrci naproti společenským stigmatům, která i je samotné obvykle činí bezdůvodně méně schopnými než lidi takzvaně normální.