O programu Hasík CZ – Výchova dětí v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva se již v časopise 112 několikrát psalo a jistě ho mnozí z čtenářů znají. V následujícím článku bychom chtěli informovat o nových akcích, které se podařilo uskutečnit v rámci preventivně výchovné činnosti HZS Jihomoravského kraje (HZS JmK).
V roce 2007 byla v Jihomoravského kraji vyškolena první dvojice instruktorů programu Hasík CZ - Výchova dětí v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva. Díky výborné spolupráci s Citadela, o.s. a HZS Moravskoslezského kraje se podařilo vytvořit Koncepci preventivně výchovné činnosti HZS JmK a začít s výukou.
I přes počáteční skepsi se díky ochotě a pomoci velitelů stanic i vedení HZS JmK podařilo vytvořit stabilní tým nadšených instruktorů, který v současnosti tvoří 138 dobrovolných a profesionálních hasičů. Přesný počet škol a dětí zapojených do systematické výuky budeme znát až začátkem roku 2013, ale již teď víme, že jen v rámci Jihomoravského kraje letos výuku absolvovalo přes 5500 dětí.
Základem úspěchu uvedeného programu je, že přípravu instruktorů zajišťují přímo jeho autoři - profesionální hasiči Bohdan a Štěpán Mikulkovi z HZS Moravskoslezského kraje a dětský psycholog Mgr. Miroslav Piňos, ředitel pedagogicko-psychologické poradny Bruntál. Veškerá metodika výuky vychází z jejich mnohaleté praxe a stovek odučených hodin. V pěti dnech intenzivní přípravy se budoucí instruktoři dostávají k praktickým radám, co a jak z témat požární ochrany a ochrany obyvatelstva předat dětem tak, aby je to provázelo celým životem. Kdo sám někdy učil nebo přednášel, ví, že zaujmout děti a studenty tak, aby byli ochotni přednášejícímu naslouchat, není nic jednoduchého. Hasiči mají v tomto ohledu před pedagogy nespornou výhodu – nejsou "okoukaní" a děti jim věří.
- Zaměření na středoškoláky Se žádostí o výuku se začali obracet nejen ředitelé základních škol, ale také gymnázií, středních odborných škol a učilišť. A protože je zbytečné vymýšlet vymyšlené, požádali jsme o pomoc Citadela, o.s., které má za sebou téměř patnáctiletou praxi v tvorbě systému výuky. Abychom zjistili největší "slabiny" dnešních středoškoláků, provedli vybraní instruktoři v první polovině letošního roku na jedenácti středních školách v Jihomoravském kraji dotazníkové šetření. Vytipovali jsme jak gymnázia, kde se předpokládá nejvyšší míra budoucích studentů vysokých škol, tak střední průmyslové školy, střední zdravotní školy a odborná učiliště. Správné odpovědi na otázky z analyzované problematiky dělaly studentům značné potíže a v oblasti požární prevence a ochrany obyvatelstva (dále i "PO" a "OOB") se orientovala sotva desetina dotázaných. Potvrdila se hypotéza, že je nejvyšší čas vypracovat instruktorům metodickou učebnici pro výuku témat PO a OOB na středních školách a začít zaplňovat "díru na trhu vzdělávání". Tuto metodiku budou zpracovávat kolegové ze sdružení Citadela v součinnosti s odborníky z HZS JmK a měla by sloužit jako základní pomůcka pro instruktory programu z celé ČR. Velkým pomocníkem při sestavování metodiky nám budou zpracovaná témata v příručce projektu Vaše cesty k bezpečí, aneb Chytré blondýnky radí (www. firebro.cz/vase-cesty-k-bezpeci). Zahájit "zkušební výuku" v Jihomoravském kraji chceme koncem prvního pololetí roku 2013. Na měsíc duben připravujeme první dvoudenní výcvik stávajících instruktorů, kteří výuku na středních školách odstartují. Zahájení výuky bude předcházet také tvorba nových materiálů preventivně výchovné činnosti, přizpůsobených cílové věkové skupině. Typ grafiky, kterou jsme se rozhodli pro středoškoláky používat, je vyzkoušený z časopisů pro "náctileté". V současné době již probíhá akreditace tohoto vzdělávacího programu na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
- Hasík mezi sluchově postiženými dětmi Odvést svou práci jako profesionální hasič, učitelka, záchranář, řidič, účetní nebo vysokoškolský pedagog a ve svém volnu se sebrat a jít učit jako instruktor "Hasíka", je v současné době často považováno za "postižení". Zvláště když se ještě kvůli tomu, aby vám sluchově postižené děti při výuce rozuměli, začnete po nocích učit znakovou řeč. A když se na HZS JmK obrátila první škola pro sluchově postiženou mládež, přemýšleli jsme, zda jsme schopni vůbec tuto výuku provádět. Měli jsme za sebou pár přednášek pro neslyšící – dospělé, ale žádné zkušenosti s dětmi. "Objevil" se však kolega Miroslav Mlečka ze stanice Lidická, který se "po hlavě" vrhl do intenzivního studia znakové řeči. První zkušenosti se nám podařilo načerpat v Mateřské škole a Základní škole pro sluchově postižené Brno, příspěvkové organizaci v Novoměstské ulici. Opět se zúročila praxe našich "guru" ve vzdělávání z Moravskoslezského kraje a díky jejich informacím jsme zvolili výuku o rok starších dětí, než je u programu obvyklé, tedy žáků 3. a 7. třídy.
Základním předpokladem úspěšné výuky je maximální spolupráce a porozumění se speciálním pedagogem, který má třídu na starost. Byli jsme překvapeni, že neexistuje nějaká "univerzální znaková řeč" (ve školách se vyučuje v tzv. znakované češtině). Současně jsme zjistili, že na území České republiky jsou historicky dány dvě "znakové školy". Existují tedy určité rozdílné znaky v Čechách a na Moravě. Výhodou je malý počet dětí ve třídách (do deseti) a tudíž v případě dotazů dostatečný prostor na individuální odpovědi. Naopak těžší je vysvětlení technických pojmů, které provázejí představování práce hasičů. Díky profesionalitě vyučujících, jejich znalostí žáků a obrovskému "improvizačnímu" umění se podařilo dětem předvést vše, co jim například u požáru může zachránit život. Problémem je skutečnost, že dosud neexistuje jednotné např. faxové číslo, nebo číslo, na které by se mohla v případě nouze v rámci České republiky obrátit neslyšící osoba například formou SMS zprávy. Děti nás samy na tento problém upozornily. Jedinou možností je pro ně v případě nějaké mimořádné události SMS zpráva na rodiče nebo někoho známého, který bude předávat informaci na národní tísňová čísla nebo číslo 112.
Další možnost rozvoje programu spatřujeme ve vypracování názornějších materiálů – fotografií z konkrétních mimořádných situací. Obrázkový materiál, který používáme při výuce v klasických školách je pro sluchově postižené nedostatečný. Zvažujeme také změnit strukturu výuky a v první hodině navštívit s dětmi požární stanici nebo zbrojnici. Mnohem lépe se budeme "bavit" o práci hasičů, když si děti vizuálně spojí pojmy z "hasičiny".
Velmi milým překvapením pro nás byly samotné děti, které se nebály experimentovat. Při výuce v klasických školách se musejí instruktoři občas potýkat s nezájmem. U dětí sluchově postižených byla výuka opravdovou radostí z nového poznání. Jejich nadšení, když je hasič pozdraví znakovou řečí a snaží se od nich naučit něco nového, je obrovské. Jsme zatím na začátku cesty za ideálně koncipovanou výukou pro sluchově postižené. Věříme, že jsme se vydali správným směrem. Jakékoliv poznatky a zkušenosti čtenářů z této oblasti rádi přijímáme. Vždyť nejde o nic menšího, než pomoci dětem, které to mají v životě o poznání těžší.
Foto:
O autorovi: kpt. Bc. Pavla PRAŽÁKOVÁ, HZS Jihomoravského kraje, foto archiv autorky