Nadace Open Society Fund Praha ve spolupráci s Krajským úřadem Karlovarského kraje nechala zpracovat výzkum zaměřený na schopnost běžných základních škol vzdělávat žáky se speciálními potřebami. Výzkum probíhal od května do prosince 2012 na zhruba polovině základních škol a na dalších institucích se vztahem ke vzdělávání v Karlovarském kraji.
- Kraj disponuje dobrými příklady inkluze z řad škol i zřizovatelů
V Karlovarském kraji existuje řada příkladů dobré praxe inkluze. Jsou tu základní školy s rozvinutým inkluzívním přístupem ke vzdělávání žáků a komunitním způsobem práce. Podíl žáků se speciálními potřebami v těchto školách je mezi 10 a 20 %. Je to například ZŠ a MŠ Regionu Karlovarský venkov, ZŠ Pohraniční ve Velké Hleďsebi, ZŠ ve Žluticích, ZŠ M. C. Sklodowské v Jáchymově, ZŠ Lomnice a další. Některé obce v regionu si stanovily kvalitní otevřené vzdělávání jako prioritu a rozvoj inkluzívního vzdělávání cíleně podporují například poskytováním finančních prostředků na zajištění služeb speciálního pedagoga či psychologa (např. obec Lomnice).
- Počet žáků ve třídách není pro inkluzi významný
Průměrný počet žáků na zkoumaných školách v Karlovarském kraji je 22 dětí ve třídě. Mezi průměrnou velikostí třídy ve škole a podílem individuálně integrovaných žáků na škole však nebyla zjištěna žádná statisticky významná souvislost. Statistiky ukazují, že ve třídách, kde jsou integrovaní žáci se speciálními potřebami, je průměrně stejně žáků, jako ve třídách, kde tito žáci nejsou. Z rozhovorů a diskusních skupin vyplynulo, že záleží především na kvalifikaci, schopnostech a motivaci jednotlivých učitelů, nikoli na počtu žáků ve třídě.
- Nízká je zejména integrace dětí s lehkým mentálním postižením
Karlovarský kraj společně s Jihočeským krajem jsou jediné kraje v ČR, kdemávíce děti diagnostikováno lehké mentální postižení než specifické poruchy učení (například dysgrafie). Celkem 68%dětí s tělesným či smyslovým postižením je zde individuálně integrováno v běžných třídách, zatímco z dětí s lehkým mentálním postižením je to pouze 3,8 % dětí. Právě lehké mentální postižení je přitom nadměrně diagnostikováno u romských dětí – podle zprávy České školní inspekce z roku 2010 má Karlovarský kraj podíl romských žáků na počtu žáků s diagnózou lehkého mentálního postižení 48,5 %, což je druhý nejvyšší po Ústeckém kraji, kde je to 53 %. Speciální třídy v běžných základních školách na Karlovarsku přitom nejsou naplněny,mohly by tedy pojmout část žáků ze základních škol praktických.
- V kraji je nedostatečná včasná péče a předškolní vzdělávání
V porovnání s jinými kraji má Karlovarský kraj nízký podíl dětí se speciálními potřebami v předškolním vzdělávání. Společné vzdělávání dětí s handicapem a bez handicapu v mateřské škole je přitom nejúčinnější formou prevence vyčleňování znevýhodněných žáků v základním vzdělávání. Odsunutí problémů spojených se vzděláváním těchto dětí do období docházky na základní školu vyžaduje mnohem vyšší finanční investice i nasazení pedagogů. Chybí zde součinnost školských odborů se sociálními, kdy například u sociálně vyloučených a ekonomicky špatně zajištěných rodin bývá docházka do mateřské školy často ukončena pro dluhy na stravném. V Karlovarském kraji je také pouze jedno specializované zařízení včasné péče v Chebu, které má pouze dva sociální pracovníky. V oblasti dostupnosti rané péče je tak na tom Karlovarský kraj nejhůř v republice. Právě včasná péče, tedy sociální práce s dítětem a jeho rodiči ještě před nástupem na školu, by mohla pomoci zvýšit integraci dětí ze sociálně vyloučených rodin a snížit procento těchto dětí v praktických školách.
- Učitelé pociťují potřebu dalšího sebevzdělávání v oblasti inkluze
Učitelé a ředitelé škol pociťují, že o možnostech inkluzívního vzdělávání nejsou dostatečně informováni, že sami nedokáží diagnostikovat žáky, že mají limity v práci s heterogenní skupinou a že jim chybí metodické vedení v praxi. Učitelům, kteří již vzdělávají integrované děti, chybí mentoring a supervize. Školy jsou přitom otevřené dalšímu vzdělávání. Celkem 30 % dotazovaných ředitelů, jejichž škola již realizuje inkluzívní vzdělávání, by uvítalo zejména možnosti dalšího vzdělávání ve formě mentoringu a supervize. Až 72 % všech dotázaných ředitelů pak projevilo zájem o další vzdělávání pedagogů, zvlášť pokud bude takové vzdělávání reflektovat konkrétní potřeby každé školy a pokud bude jeho financování zajištěno jiným subjektem. Současný systém dalšího vzdělávání dotazovaným školám příliš nevyhovuje proto, že si musí kurzy sami platit a že kurzy nejsou praktické – učitelům chybí metodické vedení přímo v praxi a zkušenost, jak znalosti ze seminářů převádět do praxe.
- Základní školy málo spolupracují s jinými institucemi a s rodiči
Polovina zkoumaných základních škol spolupracuje s jinými školami (mateřskými, základními či středními) a asi 60 % škol nespolupracuje s psychologem či logopedem. Celkem 82 % základních škol nespolupracuje s žádnou organizací, která by například poskytovala doučování či volnočasové aktivity pro žáky, preventivní programy, sociální práci apod. Nedostatečná je i komunikace škol s rodinou. Spolupráce s rodiči i s výše zmíněnými institucemi přitom dle zkušeností ze škol, které již žáky se speciálními potřebami vzdělávají, inkluzi výrazně napomáhá.
Foto: V KARLOVARSKÉM KRAJI prováděla výzkum nadace Open society found, výsledky budou využity v praxi.
Ilustrační foto Deník