Od narození jsou nevidomí. Přesto svůj život naplnili výchovou druhých.
ČERNÁ HORA / S Antonínem Blažkem a jeho manželkou Evou se osud nemazlil. Oba se narodili nevidomí. Na rozdíl od mnoha zdravých lidí ale život vzali plně do svých rukou.
Vystudovali konzervatoř v Praze a více než třicet let se věnovali výchově mladých hudebníků.
"Narodil jsem se v Černé Hoře, ale do školy jsem musel jezdit do Brna. Deset let, protože první ročník byl přípravný. Poté jsem nastoupil na konzervatoř v Praze. Po absolvování jsem se pustil do výuky hudební výchovy žáků na základních školách," prozradil na sebe Antonín Blažek.
Jeho hudební vlohy se podle něj projevily už ve čtyřech letech. "Přitom v rodině nikdo nikdy neměl podobné sklony. O to více byli doma překvapení. Na co jsem hrál? Na všechno, co jsem dostal do pracek. Začínal jsem na foukací harmoniku, protože nic jiného jsme doma neměli. Pak přišel na řadu akordeon, ale s tím mně museli pomáhat, protože bych ho sám neutáhl. No a na konzervatoři jsem studoval klarinet," vyjmenoval.
Láska začala v Praze
Jak podotkl, se svojí budoucí manželkou se poznali v roce 1965 v Praze. "Já už jsem byl první rok na konzervatoři, ona chodila ještě do deváté třídy. Ale že bychom spolu hned chodili, to ne. Jenom jsme o sobě věděli. To bylo až později. I když… Na konzervatoři jsme spolu chodili, nechodili," usmál se nevidomý učitel. Po absolvování školy se vrátil k rodičům na Moravu a v roce 1973 začal učit v Základní škole ve Svitávce.
"Já pocházím z Kolína," vstoupila do povídání Eva Blažková. "Antonína jsem měla moc ráda. Ale nebylo jednoduché odejít za ním z domu. Navíc jsem měla před sebou ještě Akademii múzických umění v Praze," svěřila se s tím, že svatbu měli v roce 1975 v Kolíně. "Tradičně u nevěsty. Jak jinak," prohodila.
Od roku 1979 učili společně. "V Základní škole v Lysicích. Vydrželi jsme tam až do roku 2007, tedy dlouhých osmadvacet let. Manželka učila zpěv, klavír, klarinet a flétny, já flétny a akordeon. Jak se říká, rukama nám za tu dobu prošly stovky žáků. Talentovaných, i těch, kterým to zkrátka moc nešlo," zachoval si dekorum Antonín Blažek.
POKRAČOVÁNÍ NA STRANĚ 2
POKRAČOVÁNI ZE STRANy 1
"Vzpomínám na talentovaného Davida Čepičku. K čemu sedl, to byl schopen zahrát. Hodně lidí k nám chodilo proto, že chtěli studovat učitelství. A vysvědčení z hudební školy pro ně bylo nutností. Dnes už to neplatí," uvedla Eva Blažková.
Jak oba prozradili, s Lysicemi na několik let spojili i osobní život. "Nejprve jsme tam každý den dojížděli autobusem z Černé Hory, ale když se naskytla možnost získat tam byt přímo u školy, nebyli jsme proti. Rodiče mají spoustu dobrých rad, ale ne vždy ve správnou dobu, takže jsme si žili sami. Když před sedmi lety zemřela maminka, vrátili jsme se do Černé Hory," prozradil Antonín Blažek a dodal. "Co se týká činností, zvládáme skoro všechno sami. Manželka vaří, pere, žehlí, společně uklízíme. Snad jen na mytí oken a sekání trávy na zahradě si někoho pozveme. Ale to přece dělají i lidé, kteří nejsou nijak hendikepova Nevidomí ní, ne?"
Foto: Hudebníci, manželé Blažkovi.
FOTO / PAVEL ŠMERDA
Mutace - 5+2 dny - Blanensko a Boskovicko