Nevidomý autor líčí dramatický příběh své známé, v němž internet pomohl při záchraně života. Protagonistka tohoto příběhu Jana Hodková převzala na konferenci INSPO při vyhlášení výsledků zvláštní cenu časopisu Můžeš.
Je jedna z běžných nočních směn na zdravotní pohotovostní službě brněnské nemocnice. Po půlnoci zvoní další z telefonů. Po chvilce dohadování je hovor ukončen se slovy operátorky, že nerozumí. Co si myslela nevíme. Je známo, že mnoho lidí obtěžuje v různém stavu, že je mnoho poplachů. Tak do knihy přibyl jeden zápis o zbytečném volání.
Jinak to ale vypadalo na druhém konci spojení. Tam se schylovalo k tragedii. Žena na invalidním vozíku sedí u kamaráda, který má obrovské potíže, a oni jí nerozumí… Tady příběh pokračuje slovy paní Jany Hodkové, jak mi to popsala v e-mailu:
„ Na Vinohradech bydlím sama už 12 roků a protože není dobře člověku samotnému, našla jsem si tu před časem kamaráda. Je sice o dost starší a nemocný, ale máme se hrozně rádi! Dá se říct, že mu pomáhám, aby žil plnohodnotně! Občas tam i přespím, abych byla nablízku, pokud by potřeboval pomoc.
A právě 12. 12. 07 jsem tam byla. Z večera mu nebylo valně, tak jsem mu nachystala k posteli čaj atd. Bohužel to bylo čím dál horší! Začal se úplně dusit!!! Bylo to úplně šílené! Bylo 00,30 a už se to nedalo vydržet! Volala jsem záchranku. V domnění, že mi pomohou! Paní to zvedla a řekla mi: "Paní, mrzí mě to, ale já vám nerozumím!!!"
Byla jsem úplně zoufalá!!! (Nerozumí - no, snad by se to dalo pochopit! Jsem po autonehodě a pokud jsem rozčílená, rozumět mně není jednoduché, i když na záchrance…)
Telefon byl bez baterek, mobil jsem měla rovněž akorát vybitý! Co teď? Byla noc! Potom jsem si vzpomněla, že má doma internete. A protože chodíme zrovna náhodou do kurzu, vrhla jsem se na internet na chat,poslední moje záchrana!!! (tonoucí se stébla chytá!)
Byl tam náhodou Leošek - jeden frekventant našeho počítačového kursu! Napsala jsem mu SOS, jak se věci mají, co je potřeba. Věřila jsem, že pomůže. BINGO! Za chvíli už bylo slyšet záchranku. Sláva! Pan doktor jej vyšetřil, dali mu chvíli dýchací přístroj, něco mu píchli a odvezli do nemocnice.
--- Nikdy bych nevěřila tomu, že internet může sloužit k zábavě, hrám, ke korespondenci, najít si na něm různé informace, ale i ZAVOLAT POMOC! Moc děkuji, že jsem měla tu možnost, díky!
Jana Hodková“
Jak já rozumím těm zkratkám, nebyl čas tehdy a i dnes to bere dech a slova zdržují. Je skutečně neuvěřitelné, že Jana se dala na počítačový kurz právě v tuto dobu. Počítač dlouhé roky ani neviděla. Na kurzu od Deep Boskovice poprvé v září roku 2007 šáhla na klávesnice počítače. Aby měla možnost vše si řádně osahat, zkoušet, zapůjčilo jí vedení Deep počítač a službu Internetu přes CDMA. A hlavně počítače jim zůstanou s internetem do doby, než si pořídí svůj. Mnohé si musela sama nastudovat, s mnohým se prala až k breku. Na kurzu se ostatní připravovali na testy ECDL – evropský řidičák na počítače, Janě se pomáhalo. Ne jen přes Internet, a to i v průběhu výuky - pravidelně s Janou komunikovala např. Calanchoe, ale chodili za Janou a Františkem domů, učila se ovládat počítač nejdřív trackbalem, pak trápili myš skládáním puzlí a klávesnici opisováním....
A tak Jana pokračovala krůčky od zapnutí počítače, přes internet na chat a k poště. To že vše zvládá, o tom svědčí tento tak jednoduchý příběh, ale tak hluboký lidský čin! Na kurzu seděla často vedle mne. Milá, usměvavá s krásným úsměvem. S komunikací to má složité. Doba je uspěchaná, a mnoho z nás mávne rukou, než by trpělivě vyslechlo moudrého člověka, který jen hůř artikuluje. Dík Internetu a jeho možnostem má Jana nyní dost kamarádů, ti ji perfektně rozumí, jak dokazuje výše uvedený e-mail. Snad brzy bude mít svůj počítač a moci rozvíjet své dovednosti!