Svatopluk Košvanec (76): Světový unikát mezi špičkovými hudebníky .Neuvěřitelné, po amputaci hraje levačkou a s pomocí kovového stojanu Nejdříve se učil na housle, ale v rodinné kapele se s tímto nástrojem neuplatnil. Byl prý málo slyšet. A tak si vybral trombon, který ho svou elegancí na pohled nejvíce upoutal. Dnes své volby nelituje, během let se stal mistrem ve svém oboru. Muzikant Svatopluk Košvanec nepřestal hrát ani ve chvíli, kdy mu osud zasadil krutou ránu. Loni přišel kvůli nádoru o pravou ruku, ale nevzdal to. Se speciálním zařízením hraje dál, jen chybějící ruku vystřídala ta zdravá. Cit do ní prý získal téměř okamžitě.
MÍSTO HOUSLÍ TROMBON
Za války byla rodina Svatopluka Košvance Němci vyhnána ze Sudet, ale po osvobození se do stejné obce opět vrátila. Jen dům už měla jiný. "S výborem jsme se dohodli, kde budeme bydlet a nastěhovali se. V domě byla spousta věcí, včetně nábytku, a dokonce i harmoniky, takže nebyl problém se zabydlet," vzpomíná na své dramatické dětství dnes známý trombonista, který se v té době již několik let učil na housle. "Táta, bratr a strejda hráli po vesnicích, ale mě s sebou nechtěli. Říkali, že housle nejsou slyšet, ať si vyberu nějaký jiný nástroj. Mně se líbil trombon a to jenom kvůli tomu, jak je souměrný a jak hezky vypadá," líčí svou životní volbu Svatopluk Košvanec. Jeden starší exemplář pro něho tenkrát sehnali a nastoupil do hudební školy.
HRÁT SE UČIL PODLE DESEK
Mladého Svatopluka hra na trombon chytla, ale měl smůlu. Jeho učitel se po půl roce odstěhoval. "Naučil mě základy, na nástroji mi udělal rysky pro polohy, a protože jsem měl nějaké noty, cvičil jsem, jak jsem mohl," vzpomíná na první seznámení s trombonem.
Jeho starší bratr si v té době kupoval americké desky s Glennem Millerem, které se pro Svatopluka staly stěžejním studijním materiálem. Kopíroval trombonová sóla, učil se hrát podle sluchu. "Potom mi dal táta nějaké noty, které měl pro kapelu, abych cvičil i podle nich. Naučil jsem se jednu skladbu, konkrétně Dobrou noc Rudolfa Cortéze, a na plese jsem pak celý večer čekal, až přijde na řadu," vrací se k úplným začátkům své hudební kariéry. Trvalo dlouhých pět let poctivého cvičení, než si troufl na své první vystoupení jako oficiální člen kapely. Se svým uměním však tenkrát spokojený ještě nebyl, navíc byl stydlivý, ale hra na trombon ho bavila. Vyučil se malířem pokojů a denně cvičil nejméně dvě hodiny.
NA VOJNU ODCESTOVAL S TROMBONEM
Přišly roky vojny a Svatopluk Košvanec si na cestu do slovenských Topolčan přibalil i trombon. A udělal dobře. "Z ústeckého kraje nás byl vypraven celý vagon, narukovalo i hodně muzikantů. V Topolčanech jsme založili kapelu a přidal se k nám i jeden nadporučík, který hrál na saxofon. Ten nám zařídil řadu vystoupení na místních plesech, takže i ty dva roky vojny se nakonec ukázaly jako dobrá muzikantská škola," vzpomíná na vojenskou uniformu dnes slavný hudebník.
Po návratu už přišly ke slovu různé big bandy a v roce 1959 vznikla kapela Jazz Combo, se kterou Svatopluk Košvanec spolupracoval až do roku 1971. Nejdelší angažmá však na skvělého pozounistu čekalo až v populárním TOČRu (Tanečním orchestru Československého rozhlasu), kde působil do loňského roku.
PO ZLOMENINĚ PŘIŠEL O CELOU RUKU
Před třemi roky na jaře Svatopluk Košvanec uklouzl a zlomil si pravou ruku v paži. "Dali mi ke kosti dlahu a zároveň mi řekli, že tam něco vyškrábli. Uvědomil jsem si, že už předtím jsem v ruce cítil námahu, jakoby po velké práci. To byla ta příčina. Po operaci jsem asi po třech nedělích začal opět hrát, ale tu námahu jsem tam pociťoval stále. V ruce mi totiž začal růst nádor," vrací se ke smutným okamžikům Jeho zdravotní stav se ím nedělích svého života. prudce zhoršil, na rentgenu zjistili, že pažní kost se z dlahy a šroubů zcela vydrolila. Ortel z úst lékaře byl krutý, pacientovi doporučil amputaci. "Před definitivním rozhodnut í m zkusil lékař ještě jednu variantu v podobě jiné speciální dlahy, po týdnu však byl výsledek stejný. Kost opět nevydržela. Navíc nastaly silné bolesti, které se stupňovaly a neustoupily ani v noci. Bylo to strašné, k nevydržení. Nakonec jsem sám požádal, ať mi dají ruku pryč,"
líčí své zdravotní martyrium muzikant.
Stalo se tak loni na jaře a ihned po amputaci se mu ulevilo. Bolesti okamžitě zmizely, ale chybějící ruku cítí dodnes. I svaly a prsty, které nemá. "Když dám levou ruku na koleno a hýbu prsty, cítím totéž i v amputované ruce. V mozku je to zkrátka zafixované, lékaři tomu říkají fantom. Jeden pán už je po amputaci nohy třicet let a stále ji cítí," vysvětluje.
UŽ ZASE VÁLÍ Z JAKO DŘÍV
Zatímco většina lidí by zřejmě upadla bezprostředně po amputaci ruky, navíc pravé, do depresí, Svatopluk Košvanec cítil naopak úlevu od neustálé bolesti. V prvních chvílích se smířil s tím, že na milovaný trombon už nebude nikdy hrát, ale brzy bylo všechno jinak.
"Nejprve přišel kolega s tím, že budu moci hrát jednou rukou na klapkový místo na klasický tahový trombon. Nešlo mi to. Jeden známý muzikant mě zase seznámil s člověkem, který mi sestrojil takovou konstrukci, do které jsem se ani sám neoblékl. Také to nebylo ono. Nakonec mi pomohl jeden kutil, který mi po několika úpravách zhotovil speciální podpěru i se třmenem na nohu, aby nástroj neujížděl, a u které mohu vsedě hrát," vysvětluje muzikant. Sám se diví tomu, jak jeho levá ruka okamžitě zvládla cit pro hru, i když to s ní předtím nikdy nezkoušel.
Dnes učí Svatopluk Košvanec třikrát týdně na Konzervatoři Jaroslava Ježka hře na trombon a občas si zahraje s různými kapelami, například s Big bandem Felixe Slováčka.
---
Co je to trombon Pozoun neboli trombon je žesťový hudební nástroj. Možné jsou oba názvy - trombon pochází z latiny, kdežto pozoun z němčiny - nezřídka se člověk ale může setkat s názorem, že trombon je větší, což je pravděpodobně způsobeno fonologickou podobností se slovem bombardon, tedy je lidovým označením pro heligón.
Felix Slováček (69), šéf Big bandu: "Nejen já, ale celá kapela jsme byli nadšeni z toho, že se Sváťa dostal z té své příšerné situace a opět může hrát. Jeho místo, kde hrál, bylo pořád prázdné a čekali jsme na něj, až se bude moci zapojit. Jsme rádi, že mu sestrojili mašinu, na kterou se dá trombon připevnit a že o opět hraje. A to je pro něho i pro nás strašně důležité. Jeho muzikantský projev se nezměnil, je to pořád ten Sváťa, jaký byl."
Foto: S Felixem Slováčkem (vpravo).
Foto: V době největší slávy.
Foto: Svatopluk Košvanec se s osudem vypořádal po svém. Na trombon hraje jako dřív, jen pravou ruku nahradila železná konstrukce.
Foto Aha! - Daniel Černovský, ara