U sportovní haly v Českých Budějovicích byl včera festival Nohama na zemi. Lidé si mohli vyzkoušet, jak se nakupuje, když není možné používat nohy. Nepřekonatelnou překážkou může být i nájezd vysoký deset centimetrů.
ČESKÉ BUDĚJOVICE Do regálu pro slaninu jsem nedosáhl, v písku jsem okamžitě uvízl, jediné, co jsem zvládl lehce, byla otočka. Pohyb na vozíku může na první pohled vypadat velmi snadně, realita je však opačná.
Lidé se o tom mohli včera na vlastní kůži přesvědčit na louce u sportovní haly v Českých Budějovicích na festivalu nazvaném Nohama na zemi. Akce je zaměřená na pomoc handicapovaným a na to, aby ukázala, s jakými bariérami se musí denně potýkat.
Byla zde i 22letá Marta Pöchmannová z Hluboké nad Vltavou se čtyřletou fenkou Terezou, která je jejím velkým pomocníkem. Marta se na vozíku po městě pohybuje bez větších problémů, ale zároveň dodává, že pro některé postižené je nepřekonatelnou bariérou i deseticentimetrový obrubník. "Někdy je problémem i příkrý sjezd, který je určený pro vozíčkáře, ale někteří ho zkrátka nevyjedou," upozornila.
Z Hluboké do Budějovic jezdí autem, na meziměstskou hromadnou dopravu se nespoléhá. Shodou okolností je totiž linka MHD číslo 4 v podstatě poslední, která nemá garantované nízkopodlažní spoje. "Důvodem je skutečnost, že v zimním období mají nízkopodlažní spoje potíže se sjízdností v kopci v Hrdějovicích," vysvětlil Radek Filip, mluvčí budějovického dopravního podniku. Pokud se vozíčkář chystá do města, může kontaktovat dispečera, který sdělí, kdy nízkopodlažní autobus pojede.
"V současné době máme 57 trolejbusů a 77 autobusů, celkem tedy 134 vozidel MHD, z nichž 84 je nízkopodlažních, což je 63 % našeho vozového parku. Do konce letošního roku pořídíme dalších pět nízkopodlažních autobusů," doplnil Filip.
Podle Marty Pöchmannové jinak není situace s bezbariérovostí v krajském městě špatná. Už se jí ale stalo, že například na úřadě nefungovala plošina pro vozíky a poruchu v tu chvíli nikdo neřešil. Pak je samozřejmě vozíčkář odkázán na pomoc druhých.
"V tomto ohledu není problém, většina lidí ráda nabídne pomoc, musím jim samozřejmě říct, jak na to, i když já osobně si chci vždy raději poradit sama. Na vozíku už jsem asi deset let, a tak mám různé vychytávky, jak si poposednout a podobně, abych lépe dosáhla. Ale do těch nejvyšších regálů to samozřejmě není možné," pokračovala Pöchmannová. Hodně jí ovšem pomáhá její pes, fenka Tereza, která má být kříženec labradora a retrívra, i když majitelka si to zrovna moc nemyslí.
"Asistenční pes hodně pomáhá. Jsem z kynologické rodiny, a tak se této oblasti hodně věnuji. Teď zrovna mám projekt, kdy učím tělesně postižené cvičit psy," zmínila.
Její Terezka jí nejvíce pomáhá s podáváním věcí, když se například uloží na gauč a je, jak sama říká, lenivá znovu přesednout do vozíku, podá jí Terezka třeba ovladač na televizi. Bez potíží ale zvládá i otevírání dveří, zasouvání šuplíků a mnoho dalších dovedností. "Umí mi sundat boty i ponožky. Zvládla bych to také, ale ona to umí mnohem rychleji," dodala.
Foto: Nohama na zemi Na festival přijela i Marta Pöchmannová, které ulehčuje život na vozíku čtyřletá fenka Terezka.
Foto: Slavomír Kubeš, MF DNES
Mutace - Mladá fronta DNES - jižní Čechy