Sedím u okna a hledím do zamlžené krajiny. Mlha ukrývá celý svět do neproniknutelného závoje. Cítím se také zahalený do světa nepochopení. Pravda je také neproniknutelně zahalená. Cítím, že jsem jiný než jsou ostatní lidé, ale nevím proč.
Vím, že jsem se narodil s Downovým syndromem, ale neznám podstatu této mojí odlišnosti. Maminka mi vše vysvětlila, ale je to její pravda a já jsem mnohé nepochopil. Stydím se jí to říci, abych jí nezranil.
Vracím se do reality, přestávám být zahleděný do své duše a začínám poslouchat zvuky okolo sebe. Vnímám dva lidské hlasy, které ke mně nenávratně pronikají.
Jeden hlas je milý, teplý, plný lásky a něhy. To mluví moje maminka.
Druhý hlas je plný chladu, panovačnosti a příkazů. Ten hlas tvrdě rozmlouvá mé mamince, aby mi zakoupila nový počítač.
Ale laskavý hlas mé maminky je neoblomný, když svojí „přítelkyni“ vysvětluje, že já žádné odložené věci mít nikdy nebudu, ale že si zasloužím mít věci kvalitní a moderní.
„Rádobypřítelkyně“ odchází udivená, nepřesvědčená, s pocitem křivdy, že její tak dobře míněné rady byly odmítnuty. V její duši je přesvědčení, že tak hned nás nenavštíví. Ani neví, jak mě tímto rozhodnutím potěšila.
A je tu!
Můj nový počítač s úplně novým vybavením. Přihlížím k instalaci, a cítím se jako král. Usedám k počítači a lehce a něžně hladím klávesnici.
A hurá na internet. Bum! Něco se porouchalo? Prosím o pomoc mojí maminku. Ta se mile usmívá a provází mne celým úskalím spojeným s ovládáním počítače.
Tak teď sám. Nejde to! Zase jsem něco udělal špatně. Tak znova milá a trpělivá pomoc.
Třetí pokus, krása, úspěch! Hurá do získávání informací!
První, co chci vědět, jsou informace o Downově syndromu. Prokousávám se lékařskými a vědeckými pojmy, slova, kterým nerozumím si píšu na papír. Ty si dál budu vyhledávat na internetu. Skládám mozaiku informací o tomto zapeklitém syndromu a pozvolna se uklidňuji. Tím, že začínám rozumět podstatě, poznávám dříve nepoznané, zjišťuji, že se mi postupně odlupuje slupka bolesti, smutku z nevědění jedna za druhou. Poznávám hlubokou pravdu o tom, že se člověk obvykle bojí a odmítá neznámé a nepoznané.
Rozptyluje se mlha a začíná se objevovat slunce pochopení.
Z radosti, že zvládám vyhledávat na internetu informace, se pouštím do nových a nových objevů.
Jsem malíř a spisovatel. Zajímá mne tvorba slavných malířů a spisovatelů? Nic těžkého. Objevuji jejich svět, tvorbu, jejich život a různé příběhy.
Pomocí internetu cestuji po různých zemích, poznávám svět zvířat, rostlin i vesmíru.
A navazuji přátelství. Koresponduji si s mnoha lidmi, mladými i starými, dozvídám se o jejich trápeních i radostech. Žádný z mých přátel mne neodmítá, ale se mnou se raduje z úspěchů a konejší mne při případném neúspěchu a nezdaru.
Můj svět se díky internetu obohatil, dokážu se nyní podívat na život z různých úhlů a pohledů.
Poznávám dříve nepoznané a skryté, dostávám se do tajů života ve všech jeho podobách.
A co ty, člověče, kterýs mne chtěl ochudit o tuto možnost poznání?
Jak se cítíš ve své skořápce nedůvěry, ponižování a odmítání?
To se asi nedozvím a ani vědět nechci.