Pád při horolezeckém tréninku mi dokonale převrátil život. Dělal jsem aktivně sport, měl jsem zajímavou práci, hodně jsem cestoval a tak jsem se nemohl smířit s tím, že už nikdy nebudu hýbat rukama ani nohama.
Vůbec jsem si nedovedl představit, že je možno takto žít, o všechno muset požádat, nemoci se samostatně ani najíst či otočit stránku v knize. Zoufale jsem nechtěl být na obtíž.
Moje okolí řešilo pouze lékařské problémy a také nevědělo co se mnou. Tak jsem jenom koukal do stropu či na televizi. Čekal jsem na zázrak či alespoň na zlepšení ale nic se nedělo.
Naštěstí jsem se po roce dostal do ústavu, kde bylo několik podobně postižených a věděli co s nimi. Postupně se zlepšovaly potíže s dekubity a dýcháním.
Rehabilitační sestřička mne přesvědčila, že existují pomůcky, které mi umožní ovládat počítač. Vyrobila tyčinku, škola mi půjčila starší počítač a konečně jsem měl co dělat. Začátky byly krušné, trvalo dlouho než jsem zvládl ťukání tyčinkou po celé klávesnici.
Štěstí jsem měl i v tom, že právě začínala éra internetu a sestřička mne odvezla
na výstavu, kde jsem si to mohl zkusit. Škola mi umožnila email a zorganizoval
jsem připojení modemem. Znal jsem jazyky i práci s počítači a a tak již při prvních hledáních na internetu jsem nalezl program, který mi umožnil tyčinkou ovládat myš. Pomocí emailů se podařilo zorganizovat, abych jej získal (dnes už je součástí všech operačních systémů).
Od samého počátku jsem byl nadšen z možností internetu a tak jsem se zaměřil na tvorbu internetových stránek a tvorbu internetových informačních systémů.
Získal jsem práci a pomohl jsem ve svém okolí založit několik stránek, některé i pro firmy. Mohl jsem si tedy zakoupit pořádný počítač a získat software.
Myslel jsem, že budu pomáhat postiženým a pracovat v původním oboru v nové oblasti. Bohužel jsem trochu předběhl dobu. Představa, že kolegové a zvláště postižení okamžitě pochopí obrovské výhody internetu narazila na zavedená pravidla hodnocení a financování. Nebyl zájem měnit zavedené postupy a tak tyto činnosti postupně vyšuměly.
Stránky tedy dělám hlavně pro sebe. Už 12 let mapuji problematiku svého postižení, činnost v mém původním oboru a spravuji stránku odborné společnosti, kterou jsem kdysi založil.
Díky internetu mohu i odborně pracovat. Publikuji a občas dokonce vedu kurs programování stránek pro postižené.
Kamarády cestovatele jsem přesvědčil o výhodách digitální fotografie. Takže fotí a píšou cestovní deníky. Ty pak zpracovávám do stránek a doplňuji informacemi z internetu. Takže také cestuji.
Spravuji své finance, nakupuji, poslouchám rádio i televizi z celého světa, čtu knihy a články.
Každý den se těším až mne posadí k počítači a budu pokračovat v práci
a obejdu novinky. Mám radost, když mohu mezi prvními vyzkoušet nový
software, když mám přehled o nejnovějších produktech elektroniky a mohu
sledovat novinky vědních oborů, které mne zajímají.
Fascinující je sledovat i aktuální události a sledovat alternativní názory.
Úžasné je, že internet se stává encyklopedií, ve které se najde téměř všechno.
Z ústavu mohu jen na krátko, moje problémy vyžadují nepřetržitou celodenní pomoc. Ale umožnili mi práci s počítačem a tak mám co dělat.
Ale to nejpodstatnější je, že se cítím užitečný a nemusím si pořád připomínat své postižení. Na internetu dokážu to co ostatní.