Na vernisáž unikátní výstavy fotografií s příběhy dětí s postižením 4. prosince v Praze zve Raná péče EDA s fotografkou Michaelou Hrubou.
Linda KHOLOVÁ, redaktorka:
Když se Lence Bártové narodila dnes devítiletá Eliška, vypadala jako všechna miminka. Až po třech měsících se mamince začalo zdát, že holčička nereaguje na vizuální podněty tak, jak má.
Lenka BÁRTOVÁ, matka nevidomé Elišky:
Po takovém jakoby delším zkoumání se ukázalo na magnetické rezonanci, že teda jí chybí část mozku, dá se říct, říká se to Ageneze corpus callosum. A chybí vlastně ta spojnice mezi pravou a levou hemisférou.
Linda KHOLOVÁ, redaktorka:
Jakmile opustila paní Bártová nemocnici, spojila se s neziskovou organizací Raná péče Eda. Ta se stará o rodiny s dětmi se zrakovým nebo kombinovaným postižením.
Lenka BÁRTOVÁ, matka nevidomé Elišky:
Ty odborný rady, to, jak to máte dělat, jak máte stimulovat ten zrak, tak to vám musí dát někdo, kdo už s tím má nějakou zkušenost. Navíc samozřejmě to vyrovnání se s tou situací i pro to je hodně důležitý, když vidíte, že v tom nejste sám.
Linda KHOLOVÁ, redaktorka:
Výstava zachycuje na první pohled úplně zdravé děti. Třeba pětiletý Tadeáš dokonce jezdí na kole, koni, plave a slaňuje.
Petra MŽOURKOVÁ, ředitelka, Raná péče Eda:
Chceme vlastně veřejnosti přiblížit, jaké prožívají životy, jaké mají smutky, jaké prožívají veselé příhody.
Linda KHOLOVÁ, redaktorka:
Rodiče, kteří se na neziskovou organizaci obrátí, jsou často překvapeni, že dítě může svůj zrak hodně zlepšit.
Petra MŽOURKOVÁ, ředitelka, Raná péče Eda:
Velmi často se stane, že vlastně zjistí, že dítě opravdu vidí, že reaguje a potom zrakovou stimulací a cvičením zraku během třeba jednoho roku dokážeme to dítě takzvaně rozkoukat. Takže vlastně šťastné příběhy u nás jsou dnes a denně.
Linda KHOLOVÁ, redaktorka:
Skutečně nevidomých dětí je totiž jen 5 procent, ostatní trpí "pouze" slabozrakostí, což školené poradkyně poznají po několika jednoduchých testech. Pro televizi Barrandov Linda Kholová.