Kam bez bariér? V premiéře na Plzeňsko

Autor, sám tělesně postižený (bližší informace o něm lze najít na jeho webu www.valina.cz), respektoval v tomto průvodci pro cestovatele s handicapem skutečnost, že omezení schopnosti pohybu i schopnost toto omezení překonat má výrazně individuální charakter a závisí nejen na druhu a míře postižení, ale i na mnoha dalších důležitých faktorech (vlastní fyzická kondice, počet a kondice doprovázejících osob, finanční možnosti, technické pomůcky). Z toho důvodu netvořil soupis cílů vhodných obecně např. pro vozíčkáře, ale na základě osobních zkušeností s turistickými a sportovními akcemi pro lidi s tělesným postižením předkládá čtenářům jak informace o historických památkách, přírodních pozoruhodnostech, kulturních institucích, sportovních a zábavních areálech, stavbách a jiných zajímavostech Plzeňska, tak v každém jednotlivém případě také informace o architektonických a přírodních bariérách, na něž u toho kterého objektu, či lokality mohou narazit, o dopravních možnostech a zázemí (bezbariérové občerstvení, ubytování, WC aj.), s nímž ve větší či menší blízkosti mohou počítat a sami díky tomu zvážit předem situaci a své možnosti a z vlastní vůle se rozhodnout, zda – a jak – se v té, nebo oné lokalitě pohybovat, jaké akce a cíle tu navštívit a jak dlouho zde pobývat.

 

K velmi podstatným východiskům knihy patří vzdálenost popisovaných turistických cílů do 50km od Plzně – od místa, kde je zmíněné zázemí stoprocentně k dispozici a odkud se (když z jakéhokoli důvodu zvolí takovou variantu) může kdokoli pohodlně a důstojně vypravit jen např. na jednodenní, nebo i několikahodinový výlet uvnitř daného okruhu. V něm se Plzeň představuje jako moderní dynamická, celé oblasti dominující regionální metropole – Evropské hlavní město kultury 2015 – město se silným ekonomickým potenciálem, jenž mu umožňuje poskytnout širokou nabídku služeb občanům a návštěvníkům, včetně občanů a návštěvníků handicapovaných.

 

Z Plzně pak kniha čtenáře vede severovýchodním směrem, údolím řeky Berounky s čarovnou atmosférou luk, lesů, skal, přívozů a chalup na březích, světem rybářů, trampů a vodáků a tajemstvími starých keltských hradišť a zřícenin hradů. V další kapitole zavítáme do lesnatých končin Zbirožské a Brdské vrchoviny, kde jsou největším městem Rokycany a na své si tu přijdou hlavně milovníci lesních toulek a historie i současnosti vojenského řemesla. Ve čtvrté kapitole se z brdských lesů vynoříme jižně od Plzně, v kraji, který ve srovnání s brdskými bučinami působí dojmem zahrady, nebo zámeckého parku, a přes klášter Chotěšov a města Přeštice a Nepomuk dorazíme do Starého Plzence – do města, jenž bylo Plzní dřív než Plzeň. Pak zamíříme od Plzně na západ, do regionů Stříbrska, Konstantinolázeňska a Nečtinska, kde čtenář najde syrovou „zdivočelou zemi“, odkud byli vyhnáni nejprve její čeští a pak němečtí obyvatelé, a ti, kdo přišli po nich, teprve začínají navazovat na kořeny svých předchůdců.

V poslední kapitole se vydáme do končin severního Plzeňska, kterým baroko vtisklo podobu natolik, až se zdá, jako by tu nejenom stavby, ale i sama krajina vznikala v představách nejnápaditějšího z českých barokních architektů Jana Blažeje Santiniho a potom až se stala skutečností. Uvidíme to v Manětíně, Mariánské Týnici, Plasích a v dalších místech cestou k jihu, k Boleveckým rybníkům na severním okraji Plzně. Tady putování Plzeňskem skončí – pár kroků od míst, kde na lávce přes Berounku začínalo.

 

V cestovním průvodci Kam bez bariér – Plzeňsko tak načerpají užitečné informace prakticky všichni turisté se zájmem o plzeňský region, včetně rodin, které cestují s dítětem, či dětmi v kočárku, a především pak čtenářů z řad lidí s fyzickým handicapem, jejich organizací, lidí, kteří k nim mají blízko (příbuzní, přátelé), a samozřejmě také instituce, jež jim poskytují služby – nejen v oblasti cestovního ruchu.

(mv)