Z hlediska bezbariérovosti lze rekonstrukci Městského divadla i společenského sálu Národního domu hodnotit jednoznačně kladně. Poslední dvě inspekční návštěvy Městského úřadu Vimperk a katastrálního pracoviště Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj v Prachaticích, nedopadly, pravda, nejlépe. Čtyřka a pětka za řešení bezbariérovosti není určitě tou nejlepší vizitkou. Zkusili jsme proto najít příklad řešení veřejných budov, které umožní navštívit je i vozíčkářům zcela, nebo alespoň s minimálními problémy.
Že to lze, a dokonce i v případě historických budov, dokazují Městské divadlo a Společenský sál Národního domu v Prachaticích. Nutno ovšem podotknout, že ani tyto příklady ukázkového řešení rekonstrukce nedopadly tak docela na čistou jedničku.
Obě budovy se nacházejí na Velkém náměstí v Prachaticích a obě v posledním desetiletí prodělaly zásadní rekonstrukce za nemalé peníze. Při srovnání dopadl lépe společenský sál Národního domu. Ale to trochu předbíháme. Jako první kritérium pro posouzení bezbariérovosti jsme brali vždy možnost parkování a bezbariérovou dostupnost k samotnému objektu. Jak společenský sál Národního domu, tak Městské divadlo jsou od parkovacích míst vyhrazených pro vozíčkáře přibližně stejně daleko a k hlavním vchodům do obou budov se vozíčkář dostane po chodníku s bezbariérovým nájezdem od parkovacího místa.
Zatímco hlavní vstup do Městského divadla je na úrovni chodníku, ke dveřím do Společenského sálu musí vozíčkář dojet po nájezdové rampě. Ta je ale dostatečně dlouhá, široká a především pozvolná, takže ani to není pro vozíčkáře problém. Hlavní vstupní dveře jsou v obou případech označeny piktogramem, takže je zřejmé, které dveře jsou určeny pro vjezd vozíčkářů do budov. Šířkový profil dveří je lepší u Městského divadla, v případě společenského sálu Národního domu je pro vjezd vozíčkáře potřeba otevřít obě dveřní křídla. To může být problém v případě, kdy by na některou z akcí tam pořádaných přijel vozíčkář sám a přítomní technici by o něm dopředu nevěděli.
K takovým situacím ale podle ředitele Kulturních a informačních služeb Prachatice Michala Pilouška dochází jen velmi zřídka.
Bezbariérovost pro návštěvníky Městského divadla je velmi dobrá. Plošina u vstupu funguje dobře, sice ji musí ovládat technik, ale ten je vždy při akcích přítomen. Vlastní pohyb vozíčkáře po divadle až do jeviště je po nájezdových rampách také bez problémů a v hledišti jsou vyčleněna dvě místa pro vozíčkáře. Ve společenském sále Národního domu to funguje podobně, plošinu ovládá přítomný technik. Pak už se vozíčkář dostane bez problémů do sálu. Horší to takoví návštěvníci mají například při koncertech, kde není počítáno s vyhrazenými místy pro sezení. Pak mu musíme vyhradit místo pod pódiem, takže z hlediska poslechu to není právě ideální, ale to je podobné i při koncertech kdekoliv jinde. Samozřejmě že balkon je jak v sále, tak v divadle pro vozíčkáře nepřístupný," shrnul Michal Piloušek. Jedinou komplikaci, kterou v tuto chvíli Kulturní a informační služby řeší v případě plošiny v Městském divadle, je technické řešení hlavního vypínače, který je zazděný. To je ale spíše nedostatek z hlediska platných předpisů, než že by bránil přístupu vozíčkářů do divadla. "Jde o to, že by měl být přístupný hlavní spínač pro nouzové okamžité zastavení plošiny. To je sice možné i teď na instalovaných ovladačích, ale správně by měl být hlavní ovladač pro případ nenadálé události," dodal ředitel KIS Michal Piloušek.
Ještě donedávna mohly nastat komplikace s přístupem vozíčkářů do obou sálů na akce, které nepořádá KIS a prostory si pronajal jiný organizátor bez přítomnosti technika. "Tohle už není možné, připravujeme nový ceník pronájmů sálu Národního domu tak, že jejich součástí bude i povinnost mít i našeho technika, bez toho sál nepronajmeme. Je to z důvodu jak bezpečnosti práce, tak ochrany majetku," upozornil Michal Piloušek.
Nedostatek bezbariérovosti se tedy neprojeví v případě diváků, ale může se objevit ve chvíli, kdy některý z účinkujících, ať už v divadle nebo v sále Národního domu bude vozíčkář. "V takovém případě bychom mu museli pomoct přes rampu zezadu do zákulisí divadla, kde už je pak další pohyb bez problémů. A pokud se jedná o pódium v sále Národního domu, tam by to bylo obdobné, případně se dají využít kovové nájezdové rampy, které se využívají pro přístup do Staré radnice," připustil Michal Piloušek.
Na návštěvu vozíčkáře jsou tedy obě budovy technicky dobře připraveny včetně naprosté samozřejmosti, jakým jsou v obou případech dobře přístupná bezbariérová sociální zařízení. Navíc o návštěvě vozíčkáře například na divadelní představení zaměstnanci divadla ve většině případů vědí předem. "Pokud se například rezervují pro tyto diváky lístky na divadelní představení a další akce do divadla, jsou do systému přímo vyznačena místa pro vozíčkáře a technici s tím pak dopředu počítají," zdůraznil ředitel KIS Prachatice Michal Piloušek.
Podtrženo a sečteno za řešení bariér a přístup k návštěvníkům na vozíčku mají jak Městské divadlo tak společenský sál Národního domu od inspektorů Prachatického deníku jedničku.
---
Michal Piloušek, ředitel Kulturních a informačních služeb Prachatice "Myslím si, že ve srovnání s jinými zařízeními jsme na tom na výbornou, pokud se týká diváků. Problémy by byly jen ve chvíli, kdy by některý z účinkujících byl vozíčkář."
Klady a zápory Jak Společenský sál Národního domu, tak Městské divadlo mají za sebou rozsáhlou rekonstrukci. Zejména pak Městské divadlo prodělalo zásadní změnu v přístupu pro vozíčkáře. Obě zařízení jsou při vstupu vybavena plošinou, která vozíčkáře dostane do foyeru. Odtud mohou jet vozíčkáři v Národním domě rovnou do sálu, v Městském divadle překonají výškový rozdíl k hledišti po dalších nájezdových plošinách. Záporem už ne pro vozíčkáře návštěvníky, ale pro handicapované účinkující, je přístup na jeviště v sále Národního domu a do zákulisí divadla z Horní ulice.
Foto: PLOŠINY. Vozíčkáři umožní přístup do prostor divadla i sálu Národního domu speciální plošiny.
Foto: Deník/Miroslav Fuchs