Moje jméno je Kristýna a je mi 15 let . Onemocnění roztroušená skleróza - RS mi diagnostikovali v lednu 2006. Co v mém případě pro mě znamená internet?
Hodně! Hlavně to, že se mohu se svými starostmi, či problémy svěřit lidem se stejnou nemocí. Jsou sice starší než já, ale v mnohém mi mohou pomoci, poradit nebo mi dát pomyslného lepáka. Díky nim se s nemocí vyrovnávám snadněji, protože vím, že nejsem jediná s RS a nejsem na to sama .
A jak jsem se seznámila přes internet s lidmi, kteří mají RS?
V časopise Roska, který je věnován právě nemocným s RS, jsem objevila internetovou adresu „Klub mladých sklerotiků“. Po počátečním ostychu jsem se zaregistrovala. Založila jsem nové diskusní téma ,,Nováček v nemoci RS“ a byla jsem mile překvapena, kolik odpovědí mi přišlo.
Jsem mezi Mladými sklerotiky nejmladší a podle toho vypadají moje příspěvky. Vždy obsahují slova: ,,Jen jestli Ti nevadí můj věk?...“ a potom, když mi přijde e-mail, s velkým soustředěním a zaujetím čtu:
,,Na věku nezáleží, máme přeci společný problém - RS a o to tady jde!“
Vzhledem k tomu, že jsou všichni na diskusním fóru starší než já, objevují se tam i věci, které mě dokáží vystrašit. Ale jak už jsem se zmínila, mohla jsem se zeptat kamarádů, které jsem zde poznala.
Taky jsem si mnoho informací o nemoci našla na internetu. Je ale pravda, že pak může být člověk vystrašený, když se třeba dočte, jaký je, nebo může být průběh nemoci. Není to zrovna příjemné, to mi věřte.
Internet může lidem, se zdravotním postižením nebo handicapovaným, v určitém období hodně pomoci. Může je ovlivnit do té míry, že si najdou přátele se stejným zdravotním problémem. Můžou společně bojovat proti strachu, nebo se podělit o starosti i radosti všedního dne.
Vždyť starost, se kterou se člověk svěří, je poloviční starost.