Psát co v dnešní době znamená internet nejenom pro handicapované je jako nošení dříví do lesa.
Internet znamená hodně, co hodně, znamená strašně moc, ale taky to není všechno, co handicapovaný ke svému nelehkému životu potřebuje,j á ani zdaleka nejsem schopna využít to, co internet nabízí.
Jednak ani zlomek všeho nepotřebuji a ani nechci, ale co je fajn to jsou různé rady, porady, návody jak doma něco vylepšit, vyrobit, uvařit, cokoliv zařídit a kam a na koho se obrátit pro radu a pomoc.
Prostě všechno od A do Zet. A to by člověku nestačilo ani 24 hodin denně.
Když si vzpomenu, jak mohly děti vyrůstat jen s hadrovými plenkami, ty starší bez počítačových her, bez elektronických hraček, různých důmyslných stavebnic, bez mluvících knížek, bez čuracích panenek a my dospěláci bez mobilů, videa, DVD, myček nádobí,domácích počítačů a bez cestování kdykoliv a kamkoliv atd,atd...v dnešní době se jen málokdo bez něčeho takového obejde. A to je dobře.
Paradoxem je, když se může bez problémů cestovat, tak ze zdravotního hlediska je cestování s mým handicapem poněkud omezující. No jo, takový je život.
Tak jsem si našla jiné cestování a to po internetu ,kliknu myší a dostanu se kam jen chci.
I bez normálního cestování poznám mnoho zajímavých lidiček a různých informací o mém handicapu roztroušené skleróze už na invalidním vozíčku,l edacos se dozvím, jak se dá s handicapem vydržet a poprat se s ním.
Ráda píšu pro vnoučata básničky ,pohádky a teď i knížky a to mi internet dost pomůže. Píšu o moři, potápění a mořské fauně a flóře a vím, kde hledat, abych si nemusela vymýšlet.
Při psaní o skřítcích, strašidlech, mimozemšťanech a robotech se vymýšlet různé postavičky dalo.
Dcera maluje k mému povídání obrázky, listy vložíme do fólií a do pořadačů A5 a originální knížky jsou na světě. Už jich je desítka, až dopíšu o moři jiné téma se opět najde. Moji lóňští skřítci z počítače sice si občas v počítači zazlobí, ale co může člověk od skřítků očekávat.
Když se mi na počítači něco nezadaří, tak mi pomůže dcera, ta má přeci jenom víc odvahy při manipulaci s počítačem než já. A že už píšu do třetího ročníku soutěže budu svůj příspěvek pomalu končit, musela bych se opakovat o důležitosti internetu jak pro zdravé, tak o to víc pro nás handicapované.
U počítače strávím dost času, ale to mi nevadí, nic mi neuteče, nikam nespěchám.
Jsem závislá, ale ne na počítači ale na pomoci druhé osoby.
Né internet, ale hlavně moje dcera je to, co mi při mém handicapu nejvíc ulehčí život.
Takovým lidem, kteří obětavě pomáhají svým blízkým s jakýmkoliv postižením, je poděkování na místě, to žádný internet i když hodně pomůže tak nahradit nemůže.
Tak ještě jednou Jani, díky, díky, stokrát díky. Máma.
Můj handicap
Po té zimě nezimě až přijde pravé jaro, všechno kvete a voní tak jak je zdrávo
i když nám někdy trošičku ouvej je tak s handicapem to se hned líp bojuje.
Slunce a teplé povětří pravé divy dělá, ale handicap se nedá vyhnat z těla,
co se ale každý den jistě podaří je mít veselou mysl a úsměv ve tváři.
A k tomu slouží internet, dobrý kamarád, pobaví, poradí,pomůže, to dělá rád,
ale co není ani trochu k zahození je milé lidské slovo a taky pohlazení.